Párek 2014

Naty, Lukáš

Párek vypadal jako zajímavé zpestření letní šifrovací pauzy a tak jsme se přihlásili, i když to z Prahy máme docela daleko. Do Boskovic jsme dorazili i s vyluštěnou předstartovní bonusovou šifrou ( přiznávám se k četbě Twilightu) už v pátek večer, a tak ranní cesta na start v nedaleké Skalici už byla jednodouchá. Času bylo dost, a tak jsme začali první fotkou v nových zebra-tričkách - během hry už se na další focení skoro nedostalo...

Start

Na startu to vypadá, že se všichni znají, ale my neznáme nikoho. Bonusová šifra ze startovních informací se nám nelíbí, jelikož v Brně nemáme jediný použitelný kontakt. A už tu jsou postupně vyvěšované obrázkové řady - u té mužské máme brzy několik tipů, žádný příliš přesvědčivý. Tu ženskou nechápeme vůbec - ani nevíme, jestli to obilí je žito nebo ječmen...Až hmyz identifikovaný jako mol nás navede na správné řešení, odevzdáváme a ignorujeme možný bonus za druhé heslo.

Vodojem

K první dvojici šifer to nebylo daleko. Jsme uprostřed louky, nesmíme luštit dlouho (ale v srpnu už to s mou alergií není zdaleka tak strašné jak v červnu).

Zabavím Lukášovi mužskou šifru a rychle tam dopisuji morseovku. Za minutku je hotovo, takhle by to mohlo jít pořád.:)

Fáberka

První kopec hry a na něm další hezká šifra. Tedy aspoň jedna ze dvou - opět mužská, chvíli mi přijde, že mince nemůžou být tak velké, ale po vyzkoušení těm obdélníčkům přesně odpovídají. Čeká nás kupodivu cesta z kopce dolů...do Jabloňan.

Jabloňany

U kostela sedí orgyně Míša, která nám třikrát přehraje jakýsi podivný zvonek. Prý upřesnítko k poloze další šifry u silnice mezi touhle vesnicí a Oborou.

Jako bonus dostáváme sudoku, které metodou paralelního postupu vyluštíme, ale brailla už v něm nepřečteme, a tak radši jdeme dál.

Tramvaj

Cestou přemýšlíme, co že to vlastně máme hledat. Při pohledu na budovu připomínající kravín si představuji, že nám přehrávali kravský zvonek a další šifra bude u nejbližšího stáda. Dřív než stádo ale potkáme tramvaj, neboli místně šalinu. A zdroj zvuku je jasný.:)

Tramvajové šifry obě skoro vyluštíme, ale ani jednu bohužel úplně, a tak z nedostatku času voláme o polohu dalšího stanoviště. Přitom chybělo tak málo - u vlajek jsme místo MPZ vybírali písmenka z kódů států, oválky v nás ne-řidičích jaksi nic moc neevokují... A u mužské razítkové šifry jsme si krásně orazili jízdenku, jenže pak se tvrdohlavě snažili využít souvislosti mezi nejvyšším číslem na razítku(14) a počtem řádků jízdenky(14) - ale vybírání písmen z řádků podle pořadí/polohy na razítku nedávalo žádný smysluplný výsledek. Z toho, že náš nápad nefunguje, jsme byli pořádně zklamaní...

Malý Chlum

Druhý vrchol hry nás nejdřív zmate tím, že vrcholové značení míří z kopce. Po chvíli si uvědomíme, že takhle tam opravdu nevylezeme, a otáčíme. Nakonec nechávám Lukáše luštit 700 m od vrcholu a stoupám tam sama. Jelikož jsem nečetla upřesnítko, hledám šifru přímo na rozhledně. Tam sice jedny desky se šiframi jsou, ale patří soupeři z jiného týmu - to si uvědomuji až po jeho upozornění.:) Pravé desky nevidím ani při pohledu z rozhledny, a tak nešťastně mířím zpátky k Lukášovi. Ten sice nic nevyluštil, ale aspoň čte upřesnítka a ví, kam pro šifru jít.

Podezření na Oboru padá při pohledu na jelínky za plotem hned, ale tomu obrovi já moc nevěřím, a tak L radši čte řešení z hada krychliček.

Obora

První a jediná ženská šifra, kterou luštíme na úkor té mužské. Po prvních pár řádcích už nevěnuji textu o nemocném Ferdinandovi žádnou pozornost a rovnou vybírám písmena z textu písničky.

Kóta pod Babou

Sedmá dávka šifer nám dá zabrat o něco více. Na luštění se ani nemůžu plně soustředit, jelikož nebe je hrozivě šedivé a občas se ozývá zvuk hromu. Moc úkrytů v blízkosti není...Cestou do tunelu pod tratí naším směrem míří puška nějakého chlapíka, což ještě o trošku zvýší mé obavy. Ale projdeme a do tunelu dorážíme s prvními kapkami deště. Tam už se dopočítám do 26 a plástve jsou vyluštěny. To už ale prší až k nám dovnitř, je najednou ošklivá zima a přítmí občas prozařují blesky. V tunelu nacházejí úkryt další dva týmy, představuji si, jak asi trpí ty další...

Když už to vypadá, že je skoro po bouřce, vyrážíme k osmičce. Až na parkoviště aut to jde dobře. Podle mapy odsud vychází cesta, na jejíž křižovatce s jinou cestou u lomu máme hledat další šifru. Místo cesty je tu ale maximálně její náznak, a i ten po chvíli mizí v křovinách. Jdeme tedy místo toho po poli. Terén je po dešti rozbahněný, moje zářivé červené botky jsou brzy obaleny nánosy bahna...Když už to nejde po poli, musíme do lesa. Tam nás čekají mnohé strasti: strašně to klouže, Lukáš padá do bahna, já se plazím pod nebezpečně vypadajícím ostružinovým keřem a říkám si, že tahle hra je větší dobrodružství, než jsem čekala.:)

Když konečně vylézáme z křoví u lomu, je jasné, že máme problém. Není tu ani jedna cesta, natož nějaká křižovatka. Představa cesty zpět stejným způsobem se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Po konzultaci s orgy se dozvídáme, že jsme měli jít po fáborcích. Vzhledem k pokročilému času se nejrozumněji jeví možnost vynechat osmičku a zamířit rovnou pro devítku do Újezda.

Újezd u Boskovic

Jako nejjednodušší se nám zdá cesta lomem - je tu i malé modré jezírko, z okolních lesů stoupá pára, nad Újezdem je nebe ještě pořádně tmavé - krása. (I když jsme asi porušili nějaké zákazy, ale z naší strany nás nikdo před vstupem nevaroval...). Devátou dvojici šifer vyzvedáváme kolem půl sedmé. Pí v Ludvovi hledáme, ale špatným způsobem, takže naprostou většinu číslic vyškrtáme jako špatnou. S ženskými šiframi nemáme moc dobrých zkušeností z předchozího průběhu hry, a tak čtyřsměrce nedáváme moc velké naděje...Na další kótu pro bonus už se nám nechce, a utíkat do sedmi do cíle taky ne - turistický výlet plánujeme až na zítra, dnešek měl být věnován šifrování. Takže posíláme vzdávací sms a vycházkovým tempem míříme do Boskovic do penzionu. Snad tam svým zabláceným vzhledem nikoho příliš nepohoršíme.:)

Závěrem

Ve hře se nám příliše nedařilo, ale i přesto to byl zajímavý zážitek. To, že nám více šly mužské šifry, pro nás nebylo nic překvapivého - ženské myšlení se asi nedá naučit.:) A jelikož tuhle část naší země vůbec neznám, byl to pro mě i hezký výlet moravskou krajinkou. Bouřka, vedro a déšť pak dodaly hře mírně dobrodružný rozměr navíc. Já osobně bych určitě ocenila víc času na celou hru, ale chápu, že je to obtížně realizovatelné. Tak třeba za rok zase.