Po škole 2012

Tým: Naty, Lukáš, Pavla, Petr

Výsledek: 65/94

Před pár měsíci jsem někde na netu narazila na kalendář šifrovacích her, trošku mě udivilo, že jich je tolik, a hned jsem se rozhodla, že chci nějakou vyzkoušet.

Bylo tedy třeba vyřešit pár otázek: s kým, asi největší problém, Lukáše přemlouvám relativně snadno, ale další oběť nemám... to, že nakonec vyrážíme ve čtyřech, je zásluha Ela a také jeho kamarádky ze ČVUTu Pavly.

Jméno týmu, nic dobrého mě nenapadá, a tak čtu menu z menzy a tam mě upoutá zebra řez. Asi jsem ho nikdy nejedla, ale jméno se mi líbí.:)

Příprava všech členů na hru, luštění šifer z domova... moc se nám nedaří simulovat reálné šifrovací podmínky, El má tendenci všechno řešit programováním a navíc často podléháme pokušení a díváme se na výsledky, když nás nic do pěti minut nenapadne. Ale aspoň šifru zvanou Zebra jsme vyřešili.:)

Stanovit cíl našeho týmu, to je jasné, vyhrát.;) Myslím, že vzhledem k naší domácí úspěšnosti budu ráda, když se dostaneme tak na čtvrtou, pátou šifru, neusneme a nezmrzneme.

Šifra nula: MHD, super, tohle mám ráda. Nikdo po mě řešení nekontroluje, ale snad to bude dobře. Jen tým zatím nejeví dostatečné nadšení pro hru, z toho mám trošku obavy.

Pátek:

Místo spánku před hrou pláču u potápění Titanicu, kterému jsem až donedávna unikala. Část mého image je pryč. Na Dejvické sraz s Pavlou a Petrem, náš tým se seznamuje. Přestávám pochybovat o správnosti místa startu – na Suchdol míří zástupy lidí s velkými batohy, karimatkami, všichni připraveni do akce.

Start:

Dětský den mi moc radosti nedělá. Jsem první (a poslední?), komu se nepovedlo projít trasu s balónkem na lopatě. Čekání ve frontách mě moc nebaví a chtěla bych už něco luštit, jenže co? Balónky... hmm... radši budu dál čekat ve frontě.

Nakonec jsou vyvěšena všechna písmenka, slovo „strávení“ se mi nelíbí a jiné nikoho nenapadá, nakonec vymýšlím ještě „setrvání“ a nechávám si orazítkovat ruku, abychom mohli dál.

Hodiny

Luštíme na ping-pongovém stole, semafor brzy vyloučíme, napočítáme 26 a já možná trošku nelogicky začínám nahoře u nuly, a ono to kupodivu vychází. Trasa mě těší, děje se to, co jsem čekala... blížím se k domovu. Nahoru do Roztok se dle přiložené mapy ale asi nepodíváme.

Sysel

Chybí pár zadání šifer, ale někdo z těch, co mají vyluštěno, nám jedno věnuje. Bála jsem se, že budu potřebovat znalost vyjmenovaných slov – ale tady obrázky hodně napovídají. Nesedáme a jdeme dále.

Vlajky

Ach ta francouzština. Zjišťuji, že si nepamatuji ani jména barev, respektive modrá mi tam nějak nepasuje. Nebo to snad bylo italsky? :) Nějak jsme to poskládali a jdeme dál, překvapeni a potěšeni jednoduchostí úvodních šifer. Asi budeme muset zvýšit náš cíl.

Zmizík

Kód stanoviště svádí k tomu, aby byl nějak využit. Maximálně čtyřpísmenná slova zase nabádají k použití morseovky. Přesto nám to chvilku trvá, já pořád hledám nějakou symetrii, pak čtu spodní řádek s kulatými písmenky, ono to kupodivu nejde, horní mě zkoušet nenapadne... ale Pavlu a Lukáše jo, a je to.:)

Puzzle

Nůžky mám, tak jdeme stříhat... Ale jedny a půl nůžky na tým na takové velké puzzle jsou trošku málo... a ty dílky se tam opakují... co s tím? Vystřihneme tedy jen ty unikátní, z toho nic nesložíme, vystřihneme tedy každý jednou, i to dá zabrat... ale máme poškolácké prasátko a za chvilku i celý text o zákazu kvičení či o čem. Na Suchdolské náměstí to bereme trošku oklikou, ale aspoň se zahřejeme chůzí.

Hvězdy

Orgové se ptají, kolikáté je tohle stanoviště, a já nevím – asi vypadáme trošku zmateně. Koukám do minulé šifry a zjišťuji, že už jsme na sedmičce – utíká to rychle. Tahle šifra mi na první pohled přijde složitá a možná i tyhle předsudky přispěly k našim problémům. Správný nápad asi i zazněl, ale nikdo ho nerealizoval do konce. S Lukášem se snažíme hledat průsečíky kruhů a z nich vykoukat písmenka, ale to opravdu nejde.

Další problém je, že většina týmu mrzne a mně je nějak špatně. Asi slanina není dobré občerstvení v noci pro vegetariány... Nápověda v Sedlci za hodinu vypadá docela stihnutelně. Ještě to vzdávat nechci. Nakonec jsme u kostela dokonce o půl hodiny dřív, lavička je docela příhodné místo ke spánku.

Dvě písmenka nám velmi pomohou, šifra je vyluštěná raz dva. Takhle snadno to asi mohlo jít i před tím.

Příběh loga

Celou Hřebenovou ulici si projdeme tam a zpátky, jelikož míst ZAP máme v tajence jen AP a nikdo neví, co to znamená. Příběh s prasátky je docela hezký, poznáváme vzory podstatných jmen, přiřazujeme k podstatným jménům v textu, a P+P rychle přijdou na to, co s tím. Přijde mi, že už se začíná rozednívat, z čehož mám docela radost. Navíc nás čeká cesta do přírody, takovou hezkou trasu nám vybrali.:)

Zoo

Šifra je graficky moc pěkně udělaná a už proto se mi líbí. Navíc mám ráda zvířátka. Dopouštíme se podobných omylů jako další týmy – vnitřní nebo vnější strana cesty, kouká doleva nebo doprava, to máme čtyři kombinace, budeme nějak vybírat písmenka z rodových a druhových jmen. Jenže žádná kombinace nefunguje.

Ok, uděláme z toho morseovku. Na jedné straně cesty jsou vždy maximálně čtyři zvířata. Písmenka máme, ale smysluplný text ne... Ale pak přichází spásné pozorování, že se v názvech zvířátek nějak často vyskytují proužky a tečky. Docela dlouho se snažím přisoudit proužky nebo tečky všemu na mapičce, tedy i lednímu medvědovi a lvovi (ten má přece proužkovaný ocas, ne? ;). Polovina týmu nás opustí – noc byla mrazivá a teplo pořád nepřichází, navíc nám tu usínají a těší se domů. Lukáš pak přichází na to, že lev není pruhovaný, ale jednobarevný – máme oddělovače a jdeme na Žežulku.

Šachy

Víme, že nějaký tým si na tuhle šifru bral nápovědu, když my ještě řešili sedmičku. Proto z ní mám respekt. Kód „maštal“ nás svádí k tomu, abychom se soustředili na koně, ale vybarvovat všechna políčka, kam se mohou dostat po libovolně mnoha tazích, mi přijde šílené. L mi tedy připomene pravidla šachů a já vybarvuji vše, co je dosažitelné nějakou z figurek. Výsledek je trochu nepřehledný, ale sv. Matěj vypadá jako dobré řešení. Míříme tedy do kopečka lesem, taková ranní rozcvička.

Vodnická

U Matěje jsme v sedm ráno, luští tu docela dost týmů, máme něco napsat do vrcholové knihy, já tedy slibuji spatření zebry, což asi nikdo nemůže chápat. :)

Lukáš nemá rád textové šifry, tedy k ní pojímá okamžité antipatie a na lavičce vedle mě pospává. Já zkoumám podezřelá přídavná jména a dvojice slov začínajících na stejné písmeno, ale některé věty mi to kazí a navíc to opět nedává smysl. Elegantní porcelánový hrneček je opravdu divné spojení, ale nic z něj nevykoukám. Lukáš to chvilku zkouší taky, ale nic nás nenapadá. Chci jet pro nápovědu, bude na Masaryčce a odtamtud můžu případně rovnou domů. Ale můj jediný zbylý člen týmu protestuje, je prý ospalý a už chce skončit. Mrzí mě to, vzdát to několik hodin před koncem. Mrzí mě to ještě teď po týdnu doma, i s pohledem na pořadí.

Závěr

Skončili jsme 65. z 94 a já s tím vlastně jsem docela spokojená.:) Náš první šifrovací zážitek se mi moc líbil, už vybírám, jakou hru zkusím příště. Ještě sestavit nějaký stabilní tým, vydržet pár let a třeba se jednou dostaneme do cíle. :)