Hradecká sova 2012

Tým: Naty, Lukáš

V cíli: 5/34

Letos na Po Škole jsme si poprvé vyzkoušeli šifrovací hru. Moc se nám to líbilo, něco jsme i vyluštili a já hned věděla, že bych si něco takového ráda zopakovala. Jako další vhodnou hru jsem vytipovala Sovu, jelikož neděsila svou obtížností tolik jako jiné hry. Trošku problém byl, že to není pražská hra, a já tušila, že dost možná pojedeme jen ve dvou – a to i L nevypadal z cesty „až“ do Hradce moc nadšeně. Já se ale vláčkem projedu ráda a navíc ráda poznávám nová města, takže jsem o volbě Sovy nijak moc nepochybovala. Navíc to díky jejímu termínu byl tak trošku dárek k narozeninám.:)

Z Prahy jsme vyrazili v sobotu ve dvanáct. V Hradci vysedáme před druhou a máme docela dost času, abychom ještě stihli skočit někam na oběd. Cesta směrem k místu startu nevypadá z hlediska našeho oběda moc nadějně, šli jsme kolem zahrádek a restaurace široko daleko nikde. Po návratu na hlavní třídu ale procházíme kolem docela přívětivě vypadajícího penzionu, nezačneme hru hladoví. L si vzpomíná, že nechal energy drink doma v jiném batohu, tak s ním ještě mířím do Alberta vybrat nový, aby mi k ránu moc neusínal ( a nechtěl kvůli tomu vzdát celou hru). (To ještě neví, že doma nechal i záchrannou čokoládu, jinak bychom zřejmě koupili i tu.:)

1. Myšlenková mapa

S dostatečným předstihem jsme na startu, mírně pozorujeme ostatní početnější týmy a v půl páté plni očekávání rozbalujeme startovní obálku. Asociace s barevnými šipkami nepřekvapí – už jsme je někde zahlédli – ale ani nepotěší. Princip je jasný, ale realizace trošku pokulhává. Asi ne jen díky tomu, že mírně barvoslepý L vidí červenou a hnědou šipku úplně stejně. :) Díky pár hezkým nápadům sice odhalujeme význam skoro všech barev šipek ještě před tím, než nám ho prozradí nápověda, okénka ovšem zaplňujeme podivnými slovy s velkou mírou nejistoty. Třeba dolní řada asociací vypadající asi jako „kotel – kotýlek – komínek – komíny“ vypadá dost podivně, stejně jako myšlenkové pochody, díky kterým se nám do jednoho červeného okénka dostal červíček místo indiánka. Ani můj nápad, že ve věži se vyskytuje hlad a z něj zdrobnělinou získáme květinu hladík, nebyl dobře, i když mi to přišlo jako docela hezké zaplnění dvou okýnek...  Jako dost nejistou asociaci ze čtyř vyplněných červených okýnek tipujeme heslo ZLATO (peníze, rybníček → zlatá rybka, kolečko → zlatá mince , hrad má zlatý poklad), což je bohužel špatně a jiný nápad chybí. Trošku nešťastní sledujeme, jak stanoviště postupně opouští většina týmů, a my čekáme na finální nápovědu/řešení. Tady by se asi pár členů týmu navíc hodilo.

2. Omalovánky

Vybarvování je věc, kterou mohu provést snadno bez přemýšlení, tak se do toho hned pouštím. Trošku problém je, že jsem si vzala jen pět pastelek, takže barvičky úplně nesouhlasí. To ale přece nemůže vadit, ne? Přehlednost to každopádně trošku snižuje a naše snahy vykoukat ve vybarvených tvarech písmenka nikam nevedou. Vypadá to, že už druhá šifra nám dá pořádně zabrat. Pak ale přichází spásný nápad – počet písmen v názvech zvířat odpovídá počtu barevných ploch, které do zvířete zasahují. Vybrat písmenka podle barev zvířat už pak je jednoduché a já mám ze svého pozorování velkou radost. Snad to takhle půjde i nadále.

3. Ode zdi ke zdi

L vytahuje šifru z trubky a hned mi oznamuje, že tyhle nemá rád. Textová šifra, je to jasné. Celý text působí docela přirozeně, jen se trošku moc tváří, že se mi snaží napovídat. L hledá nesmyslné věty, já mu říkám, že je to celé nesmysl... Najednou začínám přemýšlet nad pravděpodobností toho, že by jeden z rodičů byl zcela namol. To se mi moc nezdá. Spojím tedy mol a dur a posléze i všechno ostatní, co se trošku tváří jako protiklad. Funguje to, vidíme písmenka, která dohromady dávají název ulice Tomáškova.

4. Doplňovačka

Křížovku zřejmě bude nutné vyluštit, i když v tom bude ještě další fígl. Tak testujeme naše znalosti a doplňujeme pár slov. Je jich ale docela málo a zbývá spousta řádků, kde jsme si docela jisti správností naší odpovědi, ta ale do vytyčených políček nezapadá. Asi budeme muset prozkoumat řadu čísel nahoře. L navrhuje přijít na princip nekonečné řady, já ale oponuji, že máme moc malý vzorek a žádný jasný princip z něj nevykoukáme. Počítáme součin všech čísel, ten je ale evidentně k ničemu. :) Tak zkouším zapsat čísílka římsky. Potřebuji jen I a X, to je trošku podezřelé. Zkoušíme tedy aplikovat legendu vždy na nějaký blízký sousední řádek, a ono to asi může jít. Za chvíli už vím i jak přesně řadu aplikovat. Přečíst tajenku pak i s pár chybějícími písmenky není problém. Aktivity stihneme do zavírací doby, hurá! :)

5. Aktivity

Z aktivit jsme před hrou měli docela obavy, ve dvou to mohlo znamenat velké zdržení a na takové lanové překážce popisované v minulých ročnících jsem si nedokázala představit sebe ani Ela – chtělo by to do týmu nějakého sportovce navíc. :) Nakonec to z mého pohledu bylo úplně v pohodě, L asi trpěl o něco víc – díky sbírání houbiček. Čínské restaurace on moc v lásce nemá a tak o nějaké praxi s čínskými hůlkami nemůže být řeč. Navíc díky špatně zvoleným pokynům jsem ho svým kukukuku mohla tak maximálně znervózňovat, navigovat moc ne. Ale po čase to zvládl, zaslouží pochvalu. :) Skládání kostek mi moc těžké nepřišlo, moje poslední složené puzzle byly z hlediska modrého nebe o hodně horší. Kytiček jsme poznali asi pět, se zbytkem pomohla nápověda po telefonu (jen podle slovního popisu). Algoritmus na hanojské věže L ve škole viděl tolikrát, že měl řešení na papíře během minutky – a v reálu za 38 sekund, já to ani moc nestíhala sledovat. Odhadli jsme, že heslo půjde vyluštit i se čtyřmi písmenky, a taky že šlo, navíc správnost řešení potvrzoval fakt, že zbylá písmena byla všechna posunutá o stejný počet pozic.

Sděluji tedy orgům heslo a trošku se zarazím, když se zeptají, jaké stanoviště chci... O téhle volbě jsme nikdy moc neuvažovali, už před hrou jsme se rozhodli pro pohodu. I když čas by byl asi i na výzvu...

6. Venouškovy stožáry

Tahle šifra hned zaujala svým roztomilým názvem. Že se to má stříhat bylo taky docela jasné. Nejdřív jsme ale nalezli čtyři kategorie a podle nich našli umístění pro všechny osoby. Trošku jsme pochybovali hlavně o tom, kdo je živý/mrtvý, ale nápověda po telefonu selhala a nakonec jsme to zvládli i bez ní. Bratr, který mi slíbil pomoc, totiž psal odpověď z maminčina čísla a já tak logicky odpovídala na maminčin telefon, ta ale už dávno spala a vše si přečetla po probuzení...  v sedm ráno jsem tak dostala informaci, že Raška zemřel nedávno a Panenka je ještě docela aktivní, ke zbytku hry už to moc potřeba nebylo. :) Odmítla jsem zkoušet naši prostorovou představivost, vše pečlivě vystříhala a L pak snadno četl řešení. Po drobných úpravách a doplnění A jsme získali název další ulice a rychle se tam vydali.

7. Prsty

L viděl zadání dřív než já a hned mi hlásil, že to bude binárka. Nevím, jak na to tak rychle přišel. :) První písmenka mu ale nějak nevyšla, tak jsem to po něm musela zkontrolovat, zjistit, že zcela nelogicky čte prsty zleva doprava, a nechala ho to doluštit správně. Asi nejrychlejší šifra, trošku to zmenšuje radost z vyluštění.:)

8. Sv. Florián

Z jedné školní práce vím, že sv. Florián je patron hasičů. Doplnění políček a přečtení těch šedých je snadné. „Užij dva živly“ je pak nápověda víc než dobrá. Řešíme jen, v jakém pořadí. V případě požáru je to nejdřív oheň a pak voda, zkusíme tedy postupovat jako hasiči.

S pomocí svíčky se snažím papír nahřát, ale nezapálit. Mnou zvolená vzdálenost plamene od papíru je sice bezpečná, ale taky nemá žádný efekt. L nám papír sice začoudí, ale nic víc.

Jdeme tedy zkusit vodu. Naší příšerně chutnající malinové vody je nám trochu líto, a tak L podniká nebezpečný sestup k Labi. Vrátí se se dvěma mírně mokrými papíry, které okamžitě zase zahřívám. Pár písmenek tam vidět je, hurá! Jenže dohromady to nedává smysl a X působí zvlášť divně. Napadá mě, že by to mohl být název nějakého průmyslového podniku, jenže na mapě žádný takový vhodný není. Zkoušíme nějak doplnit chybějící písmenka, L by písmenka i posouval, ale to mi přijde překombinované.

Pak si uvědomím, že písmenka vidíme jen na vodních obrázcích, na těch s ohněm nic není. Asi jsme nahřívali špatně. Dávám tedy svíčku trošku blíž k papíru a za chvíli vážně vidím první dvě písmenka. Další písmenko nám shoří vzápětí po tom, co si ho přečteme... a L mi svíčku bere, že mu to půjde lépe. No nevím. ;) Každopádně za chvilku máme tajenku, papír se šifrou už uschnul, takže ho můžeme archivovat pro případné další použití, a jdeme dál.

9. Čtverce

Něco podobného už jsem taky určitě viděla. Zkouším skládat čtverce přes sebe a tak získat písmenka. Nic nevychází a tajenka by navíc byla podivně krátká. Ještě tu nebyl Braill, ale šestice 2 krát 3 z těchto obrázků asi nevytvořím. Hledám různé frekvenční charakteristiky jako počet černých čtverečků, kolikrát je vybarvena jedna pozice, atd... ale pak L přichází se zázračným nápadem, že to stačí přečíst tak, jak to je. Hledám tedy buzolu, kterou jsem předtím vytahovala už na šestce, abych našla trubku. Ale buzola nikde, což mně docela rmoutí a jsem pak na Ela zbytečně protivná – měřím, kam máme jít, s pomocí úhloměru, jenže o devadesát stupňů špatně, L mě pak opravuje a já se stydím za svůj omyl. Trošku se hádáme o to, na kterou stranu řeky máme jít, absence mostu by ze špatné strany dělala docela zacházku. Tady mám pravdu já, podaří se mi přesvědčit Ela a tak naštěstí s nalezením dalšího stanoviště nemáme problém.

10. WOK pln DRUG

Krátký text kromě malého počtu divných písmen zaráží svou pravidelností. Vybarvujeme shodná písmenka, jestli z toho takto něco nevykoukne. Nevykoukne. L si všímá, že máme jedno písmeno skoro z každé klávesy mobilního telefonu a pokouší se tento nápad nějak využít. Já si zase všímám, že v morseovce zapíšu všechna tato písmena pomocí tří znaků. Zkusmo tedy kreslím první krátký blok, jestli v tom nepůjde něco přečíst. Výsledek mi přijde nečitelný. L to zkouší taky od konce se stejným výsledkem. Po chvilce dalšího marného přemýšlení se ale podíváme na delší sedmipísmenný blok, který jsem také zakreslila, a najednou tam ta písmena vidíme. Jen se divíme, proč to nešlo hned na první pokus. :) Stále bez nápovědy, tahle hra by pro nás nemusela dopadnout tak špatně.

11. Spirála

Na první pohled mi tahle šifra připomněla kolečka z minulé Po Škole, která pro náš tým znamenala spací pauzu během čekání na nápovědu. Spirála ale přece jenom vypadala o něco jednodušeji. Rozdělili jsme kruh na 26 stejných výsečí a už jsme v tom tušili písmenka abecedy. Chtěli jsme přiřadit jedno písmenko ke každé čáře a pak brát písmenka podle zlomů spirály. Jenže nebylo jasné, kam dát A ani jestli číst po směru nebo proti směru hodinových ručiček. S pomocí chytré aplikace v mobilu jsme vyzkoušeli všechny možné posuny a nic. L tedy navrhuje, že by to ještě mohla být vzdálenost mezi jednotlivými zlomy. Z mého nepřesného nákresu čar se to počítá velmi špatně. Dostávám řešení, kde to při čtení pozpátku vypadá, že by se tam mohlo vyskytovat slovo hřbitov. L to zkouší znova a lépe, ale taky mu to moc nevychází. Nějak se mu posunulo všechna písmenka posunout o jedno. Po úpravě už máme ulici Truhlářská a jdeme dál. Bez problémů s ospalostí jsme to asi mohli vyluštit mnohem rychleji. :)

12. Šachy

Tahle šifra pro nás nejhorší zážitek z celé hry. Vidíme ostatní týmy odcházet po chviličce, my tu po vyzkoušení pár nápadů sedíme a nevíme, co s tím. Já mám navíc velký problém s usínáním a trochu menší problém s pravidly šachů, které mě jako hra nikdy nelákaly. L mi tedy dovolí zavolat si o nápovědu, „aspoň tě to probudí“. To se docela povedlo. :) Z nápovědy bylo zcela jasné, co s tím, jen jsem se divila, že jsme na to nepřišli sami. Myslela jsem, že L vybarvoval aspoň možné tahy černých a možné tahy všech. Ve skutečnosti asi vybarvil jen možné tahy všech a nic z toho nevyšlo. Škoda, ztratili jsme zde spoustu pozic.

13. Čínština

Některé ztracené pozice jsme tu zase nabrali zpět. L zřejmě tuhle šifru znal ze skauta, i s chybějícím Q. Na mě zbylo jen objevení čtení po sloupečcích. Po šachách nám to trošku zlepšilo náladu, možná dojdeme až do cíle. :)

14. Pískej píseň v pískovišti

L vzdychá, že nezná slova písniček, českou hymnu ale ještě docela ovládá. Za chvíli máme propojený celý její text a já přemýšlím nad tím, jestli v tabulce není ukryto ještě jeho pokračování. A nevím, proč je v názvu tolik pí. Zatím jasně čteme YL.T. To ale nevypadá na fragment názvu čehokoli na mapě. L v seznamu ulic vybírá dva možné kandidáty – ulice Na Letkách a Letců. Obě docela daleko, jedna úplně na kraji města. Po delším přemlouvání už v obrázku nápis Letců vidím taky. Přesto se mi tam jít nechce, je to přes celé centrum a navíc namítám, že cíl bude spíš v nějaké škole než někde venku. Základních škol je podle mapy poblíž docela hodně, nejsme si ale schopni žádnou z nich vybrat. L je pro to vyrazit k Letcům, já jsem pro nápovědu. Přemlouvám Ela k telefonování, což se ukázalo být jako správný krok – nehledáme písmenka, ale tvar budovy. 15. ZŠ docela odpovídá, a navíc ani není daleko. Tohle nás při průzkumu blízkých škol napadnout mohlo. :)

Večer druhý den: vytahuji nepoužitou šifru a místo vybarvování všech políček pod čarou hymny vybarvuji jen ty, která do hymny opravdu patří. Najednou tam žádná písmena kromě ZŠ nevidím, všechny náznaky éček zmizely, budova teď připomíná onu školu mnohem víc. Zajímavé, jak malá změna v kreslení dokáže úplně změnit vyznění obrázku. ..

15. Děrovaná

Do cíle dorážíme tak v osm a už přemýšlíme, jakým vlakem pojedeme domů – určitě dřívějším než tím plánovaným. Dostáváme poslední šifru. Podle čísel 1-14 je mi jasné, že se nějak bude muset pracovat se všemi předchozími. L to zkouší nějak napasovat na mapu, ale kroužky rozmístění stanovišť vůbec neodpovídají. L odchází na WC a já v tu chvíli dostávám poslední chytrý nápad. :) Papír přiložíme na zadání dřívější šifry a přečteme z ní písmeno v kolečku s jejím číslem. L nakonec kolečka i vystříhá, aby se nám to lépe četlo. Někdy máme pocit, že odpovídají písmenka dvě, ale nakonec složíme smysluplný text „maluj 6 sov k ránu“. Rychle načmárám šest ošklivých soviček a jdu řešení odevzdat. Je to za námi. :)

Občerstvení v cíli moc nevyužíváme, ani se moc nerozloučíme (nikoho neznáme) a jdeme pěšky na nádraží na vlak. Aspoň teď mám šanci projít se trošku centrem Hradce. Děláme jedno foto v zebřích tričkách u Labe. Na nádraží jsme skoro hodinu před odjezdem vlaku, tak lákám Ela do blízké cukrárny na dortíček, neodmítne. Navíc si sám poručí ještě mléčný pohár. :) Jízdu ve vlaku prospím skoro celou... Doma jsem v jednu a snažím se všem nadšeně vyprávět o krásném zážitku ze šifrovací hry, ale nikdo mě zřejmě moc nechápe. Mně se to každopádně moc líbilo, snad jen obtížnost jsem čekala o něco vyšší – doma mi to luštění nikdy moc nešlo a najednou jsme vyřešili skoro vše. :) Tohle je vzhledem k obtížnosti jiných šifrovaček asi spíš plus, náš nezkušený dvoučlenný tým přesně takovéhle hry potřebuje. Tak snad za rok zase. :)