Matrix 2014

Tým: Naty, Pavla, Lukáš, Marat, Mirek

Umístění: 58/146

Nechtěla jsem psát reportáž z Matrixu. I když se mi hra líbila, zanechává ve mně už podruhé silně deprimující pocity. Na to, že nám občas nejde luštění, už jsem z jiných šifrovaček zvyklá. Tady mám ovšem pocit, že navíc nezvládám ani koordinaci týmu – a že pro lepší výsledek by stačilo i lépe řídit postup. No a další věc – několik vyluštěných šifer jsem během hry ani nezahlédla...Ale tým mě asi přemluvil, tak já to zkusím.

Cestou na start zvládám rozhovor s opilou paní v metru, taková příprava na cestování noční tramvají...Na startu u přehrady Asuán je první Mirek, naše nová posila. Jinak je složení stejné jako minule – já, Lukáš, Pavla a Marat, který má za cíl vydržet až do rána.:) Vyzvedáváme instrukce a obdivujeme hvězdné mapy centra Prahy, snad se dostaneme do fáze, kdy se nám budou hodit.

Startovní úlohy jsou celkem 3. Role ranařů, lingvistek a blondýn moc nedodržujeme – Pavla jde absolvovat běhací trénink, já se snažím přidat naše rajče do nějaké ovocné skupinky a zbytek překládá text. Ovocná baterie na druhý pokus funguje, jen dostanu vynadáno, že jsem přišla o jablko, které mělo být Lukášova svačina...Vracím se k týmu, Pavla už je tam taky s přepisem výcvikové písně. Nezašifrovaný cizojazyčný text je po pár nápovědách rozluštěn, zbývá píseň, jejíž vyluštění trochu komplikuje špatný přepis – z kompu jsme udělali kemp a tam se miny tak často nehledají...Ale nakonec to Mirka napadne, jdu odevzdat heslo orgům a můžeme se pustit do dalších tří šifer.

Nejrychleji jsou odhaleny filmy, Pavla tedy odjíždí vyzvednout pokračování. Z pozorování hráček prší se postupně Lukáš s Mirkem i já vracíme zmateni. Trojúhelník se tak moc tváří, že to jde skoro přečíst, až se mi to nakonec povede – nejdřív jsem se dostala od vodní plošky k robátkám, pak jsme po odhalení jisté pravidelnosti doplnili i zbytek. O Kochovi nikdo z nás ani neuvažoval, takže jsme samozřejmě po přečtení tajenky zůstali mírně rozpačití, jaký měl být ten princip. Z obrázku prší a kuku jsou najednou Luka jasná.

Po dvojicích míříme za vyzvednutím dalších šifer, sraz u Emauzů. Při zběžném pohledu na naši kvízovou šifru jsme objevili akorát nápovědu, Marat vznáší znepokojivou myšlenku, jestli na tom dětském hřišti se šifrou nebylo i nějaké autíčko, ale nevracíme se. U Emauzů jsme včas na vyzvednutí dalších šifer, teď už jich máme k luštění šest. Stopy vypadají podezřele, je tam málo informací, to nemůže být těžké. První jsou nakonec rozluštěna zvířátka z farmy, bez písně. Jedu tedy vyzvednout pokračování, cestou ještě posílám týmu objevenou nápovědu na dívku s dírkou. Tým mezitím neúspěšně luští staré šifry, já cestou zpět neúspěšně luštím novou šifru.

Po mém návratu konečně padnou stopy – nemusíme zkoumat pěší zóny v centru Prahy, je to prostě Levá a Pravá. Jak jednoduché.:) Také vyluštíme pamflety – nejdřív odhalím ANO!, TOP 09 a nad zbytkem už se s týmem bavíme společně. Poctiví námořníci jsou fakt super! Škoda, že než se Pavle s Mirkem podaří dohledat šifru na Šalamounce, přijde nám do webinfa řešení. Taková situace nastala pro náš tým během hry více než jednou a vždy dost zamrzela.

Zbytek týmu se přesouvá na Staré Město, nejdříve obsazujeme strategická místa v KFC a pak vyzvedáváme další tři šifry. Tahle trojka nás bude trápit ještě dlouho – pro náš tým rozhodně nejtěžší várka. Po dlouhém zírání na obrázek s Žižkou a kašnou posíláme Marata na Jiřího z Poděbrad, odkud je na Žižkovskou věž výhled a kašna tam je taky. Tahle projížďka ale bohužel k šifře nevede...

Dívka s dírkou se po dlouhém čase poddá – dřív jsem nápovědu chápala tak, že budu brát pouze slova ženského rodu a vybarvím jim „dírky“ - skoro z toho vycházela binárka, ale těch Q tam bylo přece jen trošku moc...Tajenku ale místo toho poskytne přeměna prostředků slov...Na lov šifry vysíláme Lukáše, chvíli držím naše pozice v KFC sama. Pak se vrací Pavla s Mirkem z Košířů a Jinonic se dvěma novými luštitelnými šiframi. Marat má nápad na hvězdičky, volám Lukášovi, ať vyzvedne ještě tuhle. Dvě nové šifry jsou dobře luštitelné, auta vidím skoro hned, jen poznávání log jde líp Maratovi. Brail z rozvrhu je rozluštěn cestou tramvají do Košířů, máme tedy s Maratem dvě stanoviště k vyzvednutí, snad už tam budou kartuše.:) Zbytek týmu se bude brzy muset z KFC přesunout jinam, neboť ve dvě zavírají. Domluven tedy sraz v KFC na I. P. Pavlova. Ten nakonec vůbec nevyjde, se zbytkem týmu se nakonec shledáme až v divadle.

Jízda plnou noční tramvají je tentokrát „zážitek“, stojím těsně vedle muže sedícího v podivné pozici a mám velký strach, že bude zvracet. Naštěstí na tom byl zřejmě o něco lépe než jeho kamarád o sedačku před ním...V Husových sadech už je úkol uzavřen, takže jenom bereme první sadu kartuší. (Takhle jsem na hře nazvala papír se dvěma úlomky kartuší a pak za to dostala vynadáno od zbytku týmu, který si po mé matoucí sms zprávě myslel, že máme dvě kompletní kartuše...Mohlo se stát, že zůstaneme stát před branou divadla bez jediné celé...)

Noční Děvím je z hlediska poznávání Prahy můj největší dojem ze hry. Nejdřív zkoušíme použít cestu křovím, která dle mapy existuje, ale v realitě to vypadá tak, že bychom přes železniční trať museli snad přeletět...možná se tam půjdu podívat za dne, abych zjistila, jak to je. Druhá verze trasy už je lepší, akorát je to strašný kopec. Výhled na Prahu za odměnu.:) Cesta s kartušemi dolů není o nic snazší než ta nahoru, pěšina je strmá a klouže, ke katastrofě nebylo daleko.

Nemáme moc co luštit a zbytek týmu se zatím nechystá přemístit na naši stranu řeky, tak musíme za nimi. Ani tramvaj ze Zlíchova na Karlák nás nepotěší: na Andělu zastavuje a dál nejede. Před ní na kolejích leží muž. Jdeme tedy pěšky, ona tramvaj nás dohání až na Karlově náměstí.:) Mezitím nám ale uteče Pavla s Mirkem, se kterými byl domluven sraz na I.P., ale díky našemu zdržení to nějak nevyšlo. Tři dorazivší řešení šifer mění naši strategii, ještě chvilku budeme muset vydržet odloučeni.

Na Vítkov se nikomu nechce, jedeme do Říční. Takže zase přes řeku na druhou stranu...Indexová šifra jde přečíst bez nějaké hlubší znalosti principu, odkazuje nás k Jiráskovu mostu a ten není daleko, takže se cítíme povinni tam zajít – i když už jsme měli naplánovanou cestu na Pankrác za zbytkem. Pavla mi volá co mají dělat dál – měla jsem je bez možnosti volby poslat na Vítkov, ale já je místo toho nechala spojit se s Lukášem, ať není chudák pořád sám...Navíc jsem jedno z řešení ve webinfu úplně přehlédla, velká škoda.

Po dohodě se zbytkem týmu po vyzvednutí další šifry už nemíříme na Pankrác, ale k divadlu. Vypadá to, že máme vzhledem ke zbytku týmu relativně čas, a tak jdeme pěšky – docela vydatná procházka. U divadla jsme první, nechceme se pouze ve dvou cpát dovnitř, tak jen píšu zprávu „jsme na místě“ a mířím se schovat pod stříšku blízkého hotelu. Tým mojí sms pochopil špatně a dobývá se vstupu za bránu, kde už prý mají dva členy týmu...a pak ještě to dohadování o kompletních kartuších...co si o nás přihlížející org musí myslet.:) Ale „dětské hřiště“ nám nakonec dovoluje projít dovnitř a užít si průchod hvězdnou bránou. I pro ty téměř nezasažené známým seriálem (to jsem já, zkoušela jsem před hrou vidět aspoň film a nadvakrát jsem zvládla asi tak polovinu) je to hezký moment, orgové si s vytvořením atmosféry dali záležet. A navíc se po průchodu ocitáme na jiné planetě – rozednilo se.:)

Z našich dvou kartuší za pomoci fólie a hvězdné mapy určujeme dvě stanoviště další fáze hry. Získávám jediné týmové foto za celou hru...máme i foto od orga, kde skoro nevypadáme jako tým a navíc se vůbec neusmíváme, to budeme muset vylepšit.:) Ve dvou minitýmech vyrážíme sesbírat dvě další šifry. K luštění se scházíme na Jiřího z Poděbrad, před deštěm se schováváme v metru, před větrem od projíždějících vlaků už se úplně schovat nejde.

Ze dvou získaných šifer se jako přístupnější ukazuje „Chtěl bys tajenku“. Chceme si ještě chvilku užít týmové luštění, tak k bratřím Čapkům míříme společně. Nová šifra je pro nás zklamáním, neboť její upřesnítko odkazuje na již navštívené stanoviště. Máme tedy stále jednu šifru k luštění (asi lodě) plus dost šifer i řešení z kolečka, kam se nám moc vracet nechce. Lodě jsou pro náš tým velkým zdrojem zábavy, ale nikam moc nepostupujeme. V ospalosti mi dělá problém zakreslit celou partii správně, napoprvé se mi to povedlo tak, že prázdná místa v první tabulce, chápaná jako lodě, šly spolu s chybějícími loděmi zdá se jednoznačně doplnit do druhé tabulky. To vypadalo jako velmi zajímavý fakt. Po druhém zakreslení ale celá tabulka vypadala trochu jinak...K zamyšlení nás pak přivedla Pavla, která o lodích najednou začala mluvit jako o minách...ale nikam to nevedlo.

Pavla chce být ještě trochu akční a odjíždí na Vítkov, kde se jí skoro podaří dotáhnout další větev, nestihne to tak o půl hodinky. My dlouze řešíme nejlepší formulaci binární otázky (je lepší ptát se na použití ALESPOŇ nebo PRÁVĚ jednoho z morseovky, binárky, brailla?), nakonec rozhoduji o jednoduché verzi s prostým NEBO...ale odpověď nám moc nenapoví, i když se orgové jistě snažili.:) Zkoušíme zvýšit IQ pojídáním kyselých haribo hranolků, ale ani to nepomáhá, já tam pořád vidím spoustu různých písmenek a Lukáš zase soba.

Kolem jedenácté se tedy rozcházíme s tím, že já s Lukášem cestou zpět vyzvedneme ještě Sacre Coeur (tam je k našemu překvapení další kartuše, kterou jsme o pár hodin dříve zavrhli s tím, že nám k ničemu nebude). Škoda, ještě jsme si chtěli zaluštit... Hra se nám líbila rozhodně více než loňský Matrix, tak snad se nám příští Matrix bude líbit ještě víc.:)