Paralaxa 2013

Účastníci: Naty, Pavla, Lukáš, Ctirad, Vojta

Umístění: 15/96

Na náš druhý ročník vyrážíme díky Lukášově firmě v plném počtu - podařilo se mu přemluvit dva kolegy z práce. Před hrou prošli i prvním testem, vyluštěním šifry ze Sovy. :)

Místo startu letos orgové vybrali dobře, z Kavalírky to není daleko. Dorážíme tak už o půl deváté, dostáváme startovní obálku a nálepku s kódem týmu a řešíme, jestli můžeme nálepku nalepit na obálku – což zřejmě vůbec není důležité... Chvíli před devátou doráží Pavla a vzápětí i Ctirad. Vojta pořád nikde, snad si to na poslední chvíli nerozmyslel.

1. Start

Po rozbalení obálky nalézáme mapku Hvězdy s 23 vyznačenými stanovišti a 23 nápisy vzdáleně připomínajícími jména zvířat. Prozkoumáváme nejbližší z nich, je tam obrázek jakéhosi živočicha, který mi připadá jak kříženec dinosaura s krtkem...a možná ještě pár dalších zvířátek. Vypadá to, že budeme muset oběhnout všechna stanoviště. Rozdělujeme si park na čtvrtiny a vyrážíme na lov. Když se znovu sejdeme, je postup zhruba jasný...evoluce. Seřazujeme jednotlivá stádia, Pavla vypisuje z jejich pojmenování písmenka, vychází sad u břevnovského kláštera. Už jako kompletní tým tedy vyrážíme vstříc dalším šifrám, zatímco mnohé týmy ještě luští.

2. Zákys

Sady jsou docela rozlehlé, my nepřicházíme z dobrého směru a chvíli to vypadá, že cestou k šifře bude dokonce nutné přelézat plot....jde to ale i bez toho. Šifra stále mluví o zákysu, přitom je ale docela jednoduchá – pořadí slova zákys v každé větě dá číslo, dvě čísla dohromady písmeno. Poprvé se zde osvědčují nové posily, které zatím číslo 9 nenavádí jednoznačně na polský kříž(na jehož uplatnění se Lukáš těšil celou hru...). Odcházíme a máváme sedící Šrédingerově kočce, dnes už je neuvidíme.:)

3. Pravda nebo lež

Na dalším stanovišti se rozdávají jogurtové nápoje a dle slov přítomného orga v nich není šifra. Tím pro nás dost ztrácejí na zajímavosti...Šifra je opět textová, jednotlivé věty na sebe moc nenavazují a navíc jsou v příběhu jasné nesmysly. Možná bychom je mohli opravit, ale třeba pro větu o rychlé želvě není oprava vůbec jednoznačná. Týmy okolo luští ve stoje, tak to asi není těžké – vypisuji sekvenci 0 a 1 podle pravdivosti vět a vzápětí už čtu „park...“, řešení dávají první písmena lživých vět.

4. Domeček

Šifra na dalším stanovišti je veliká a jasně v ní jdou rozeznat tři principy – morseovka, brail a semafor. Jde jen o to je nějak hezky poskládat dohromady – rychle zjišťujeme, že samotný brail i samotná morseovka řešení neskrývaji. Ale písmenka z brailla se hodí na propojení baráčků semaforem a tečky a čárky čtené v tomto pořadí pak už dávají čitelnou morseovku. Hezké zkombinování více druhů kódování dohromady, tahle šifra se mi líbila.

5. Soustavy

Další šifra se nachází na tramvajové smyčce na Malovance. Stále se pohybujeme v místech, kde to docela znám – poblíž jsem dlouhá léta chodila do školy... Na každém řádku šifry jiné kódování skrývá několik posloupností čísel, vždy 217 xx, kde xx je 31 – 48. První tři cifry tedy zahazujeme jako nepodstatné a zkoumáme jen zbytek. Pro každé kódování je posloupnost těchto čísel vždy rostoucí a čísel v posloupnosti bývá různý počet. Není moc jasné, co s tím – rozdíly nejmenšího a největšího členu by sice daly čísla rozumné velikosti, ale proč by tam byla ta čísla uprostřed... Po docela dlouhé chvíli Vojta navrhuje, že bychom se mohli přesunout někam do tepla, a tenhle návrh nepřímo vede k vyřešení.:) Všímáme si totiž upřesnítka, že máme luštit na dohled stanoviště. Takové věci se obvykle neprozrazují, orgové na nás tady byli hodní.:) Nejdřív mě napadá jízdní řád – v dobách mého studia na gymnáziu tady jezdil autobus 217. Po příchodu na zastávku ale zjišťuji, že bych tu dnes na 217 čekala marně. Pospíchám tedy zpět k týmu, který mezitím učinil zásadní objev – číslo 217 se vyskytuje na všech sloupech v okolí, doprovázeno číslem mezi 30 a 40. Kreslím tedy schéma, sloupy tak nějak automaticky rozděluji do dvou řad. Každý řádek šifry obsahuje jen sloupy z jedné řady, najednou máme tečky, čárky – morseovka. Míříme do kopce na Strahov ke stadionu.

6. Pohádka

Pohádková šifra je s pomocí obrázku od Honzíka z paralaxího časopisu bleskovou záležitostí, brail se před námi tentokrát nijak zákeřně neskrývá. Ctirad běží vyzvednout bonusovou šifru na Petřín a zbytek míří dolů nad Klamovku.

7. Graf

Postup čtení bílých nebo černých písmen a pohybování se mezi kruhy podle šipek ve vnějším kruhu je jasný. Jediná nejistota panuje ohledně toho, kde začít.:) Zkoušíme tedy U s čárkou a nejbližší kolečko z velkého kruhu, vychází U Lázeňky, což ale brzy jako řešení vylučujeme – cestu někam do Měcholup, tedy na druhý konec Prahy, by pro nás orgové přece nenachystali. Po pár dalších pokusech vychází U Blaženky, k čemuž jsem po pohledu do rejstříku mapy taky značně skeptická, ale ono to vlastně je docela blízko. Tahle šifra mi stále připadá nějaká záhadná, ale řešení máme a Ctirada už taky, tak můžeme vyrazit zdolat další pražský kopeček.

8. Obdélníčky

Cestou luštíme jednoduchou bonusovou šifru – já bych sama se jmény alespoň poloviny psů měla problém, ale dohromady odhalíme všechny psí hrdiny a tajenka kupodivu není další psí rasa, ale prasátko. Pořád se pohybujeme na pro nás úplně skvělém osmém místě, po zkušenostech z loňska čekáme, kdy přijde propad...Brzy.;) Obdélníky mě na první pohled dost děsí, nechápu, proč jsou tam čtyři cesty bludištěm, ale pět grafů. Ctirad ale přichází na to, že graf není graf, ale pomůcka na měření. Obdélníčky mají podle této stupnice celočíselné rozměry a obsah hezky mezi 1 a 26. Po řádcích tedy čteme mezitajenku napovídající, co s tím dál. Opět Ctirad stanovuje postup pro počítání odporu a s Lukášem a kalkulačkou také většinu spočtou. Postup je trochu náročný na soustředění, navíc se rozpršelo, papír nám mokne a vůbec nám to s Pavlou a Vojtou moc nejde. Nakonec máme tři ze čtyř slov řešení, ale to klíčové nedává smysl – bez dalšího upřesnění asi nemá smysl obcházet všechna smíchovská hřiště.:) Po menších úpravách tedy vychází náplavka a to už stačí.

9. Uličnice

Nejdřív to vypadá, že dětské hřiště by mohlo poskytovat nějaký úkryt před deštěm, jenže lávka vedoucí z domečku ke skluzavce má mezi prkny mezery...a tak nám musí stačit místo pod stromem. Tentokrát čteme text o Ježíškovi roznášejícím dárky, s docela detailním popisem cesty Prahou. První písmena obdarovaných dětiček skrývají nápovědu „ulice“. Ignorujeme tedy jména čtvrtí a náměstí a zkoušíme poskládat písmenka z tvarů ulic. Jde to tak v prvním odstavci.:) Dál už moc ne, navíc jsou vyjmenované ulice podezřele daleko od sebe a dokonce i mimo čtvrť, o které se mluví. Přemýšlím, proč se Ježíšek často pohybuje po místech známých z loňské Paralaxy a proč vylézá z mapy, kterou jsme dostali letos. Stejně se mi zdá, že bez mapy ta šifra vyluštit nepůjde. Trošku mě v tom utvrzuje ještě to, že první písmena dárků dávají slovo „mapa“. Znovu tedy koukám do mapy, tentokrát jen do okolí Kavčích hor zobrazeného v časopise. V šifře se ulice jmenuje Na Strži, v mapě Na Stráži – že by to tak bylo schválně? Po mírných úpravách názvů všechny ulice leží v popisované čtvrti a my čteme tajenku „Studničkova“.

10. Vesmír

Na druhý břeh Vltavy jdeme po železničním mostě a sledujeme, jak se v Praze v říjnu lyžuje. Součástí nějaké akce u řeky je hromada sněhu. Docela bych si ten kopeček taky sjela.:) Studničkova ulice zdá se nemá zatáčku, a tak se nám šifra nehledá nejlépe. Nejdřív luštíme ve stoje nad mokrou lavičkou, pak začíná znovu pršet, a my tak ustupujeme pod střechu. Šifra obsahuje čtyři druhy objektů – planetu, Měsíc, letadlo a mouchu. Plus docela nápadný scrollbar. Přemýšlím nad nějakou souvislostí čtyřech obrázků, a žádná mě nenapadá. Planety jsou hlavně nahoře, mouchy dole, asi se mají nějak posouvat, ale jak? Klíčové pozorování má tady Pavla: jednotlivé objekty jsou vždy v pásech šířky pět. Když pásy dáme přes sebe, můžeme graficky číst písmenka. Já dostávám ze spodní řady GREBOVKA, Pavla má nahoře GRO, o čemž předpokládáme, že to bude taky GREBOVKA, ale s O. Dnes poprvé se na další stanoviště vezeme tramvají. Nápovědní rébusy jsou už téměř doluštěny, někdy bychom mohli využít nápovědu zdarma...

11. Igor s Anetou

Hledáme šifru kolem vily, na vrchní plošině z upřesnítka, ale nikde nic...až na pár týmů, které nám neprozradí, kde je šifra schovaná. Po delším hledání ji nacházíme v jeskyni – takhle si vrchní plošinu nepředstavujeme. Příběh o Igorovi a Anetě nejdřív vypadá, jako že by mohl využívat fotoromán z časopisu, ale přiřazení odstavců k obrázkům by v tomhle případě chtělo hodně velkou fantazii...Postupně objevujeme důležité znaky šifry – hodně slov začínajících na samohlásky, v každém odstavci mají všechny věty stejně slov a počet vět je o jedna větší než počet slov. Šifra navíc upozorňuje na rozdíly mezi větami a také povídá „Igora neřešte“. Po bližším prozkoumání posledního odstavce si uvědomuji poslední důležitý rys – první písmena slov jsou mezi větami téhož odstavce téměř shodná, vždy až na jedno. Igor tedy opravdu nebyl tak důležitý.

12. Písmenka

Už za tmy se přesunujeme na další stanoviště schované ve vnitrobloku u ulice Na Míčankách. Cvičně si zvnějšku oběhneme celý vnitroblok, než přijdeme na to, kudy dovnitř...Šifra představuje dvě slova, která ale obsahují dvě Q a tak moc nedávají smysl. Navíc se v týmu trošku nemůžeme shodnout, co za písmenka tam vlastně je, a ti radikálnější razí myšlenku, že tam vlastně žádná písmenka nejsou. Je trošku matoucí, že každé písmenko vypadá jinak, i když se v nápisu vyskytuje víckrát. Zkouším opět polský kříž – písmenka jsou nakreslená jedním až třemi tahy, což určuje umístění v rámci buňky. Přes veškerou snahu se mi ale nedaří eliminovat z textu všechna Q... Správný nápad má nakonec Vojta – jsou to písmenka, ale vždycky rovnou dvě.:) Teď už se nehádáme o tom, jestli je to A nebo R, dvojice vypadají celkem jednoznačně a posun nám pak dává správné písmenko. Po vyřešení mi tahle šifra přijde opravdu vtipná - „hádání se“ o písmenka bylo vlastně opodstatněné...

13. Domino

Další šifra se nalézá jen o pár bloků dál, stále jsme nepotřebovali nápovědu a tak pomalu začínám věřit, že dojdeme až do cíle. Od orgů dostáváme dřevěné domino. Nápadný okraj nám pomáhá složit čtverec 6x6, kde všechna písmenka jsou hezky vedle sebe ve dvojicích. Pět písmen je v kolečku – tohle vypadá jako klasické použití šifrovací mřížky. Jediným problémem je číst výsledná písmena ve správném pořadí, po chvilce bádání máme řešení: ulice Omská točna. Tak příště už ten fotoromán?

14. Fotoromán

Je to on, s Vojtou a Pavlou doplňujeme bubliny k obrázkům, dohledáváme zbývající čísla skrytá v obrázcích a podle nich pak vybírám z textů v bublinách celá slova, která nám dohromady dávají polohu cíle. Mezitím se Lukáš a Ctirad pokouší odeslat nápovědní rébusy, ale systém protestuje, že jsme něco vyřešili špatně. Svou nápovědu tak už na této hře nevyužijeme...

15. Cíl

Z popisu cílového stanoviště to skoro vypadá, jako bychom šli k někomu domů.:) Ale není to tak, končíme v domě Umu ve Strašnicích. Cílová aktivita je tentokrát nešifrovací, což mi nijak moc nevadí. Máme si během 30 sekund zapamatovat co nejvíce slov. Rozdělujeme si tedy mezi sebe oblasti domečku, kde jsou slova schovaná, a jdeme na to. Nakonec nám ze 47 chybí 8, naše paměť ještě docela funguje. Pořizujeme závěrečné foto a velmi spokojeni s celkovým 15. místem (proti loňsku ohromné zlepšení) odcházíme na tramvaj. Pro nás konec letošní šifrovací sezóny, snad nám forma vydrží i do příštího roku.:)