Po škole 2014

Tým: Lukáš, Naty, Pavla, Julie, Katka

Umístění: 24./100

Na hru tentokrát vyrážíme v téměř dívčím týmu – jdou s námi Julie a Katka z konkurenční Schroedingerovy kočky. Snad se nebudeme v noci v lese moc bát.:)

Start

Z věštby luštíme místo startu a dál ji nezkoumáme. Na startu spíš panuje přesvědčení, že neběhací řešení bude v úvodních pokynech. S vyzvedáváním úvodních šifřiček máme trošku problém, některé máme dvakrát, některé vůbec, ale početně to sedí, takže si chvíli myslíme, že některé se opakují. Po docela dlouhém čase máme všechna zadání, vyluštěné či odhadnuté řešení u všech až na hadonoše, ale pořád z toho nejsme moudří. Přemýšlíme, jestli se neměla použít barva krabiček, kde bylo zadání schované, nebo nadbytečná souhvězdí. První písmena sice čteme, ale OUKUP... se nám nelíbí. Jako výsledné heslo se nám nakonec nelíbí ani KUP BROSKVOVOU (co?zmrzlinu?), ale Katka to jde zkusit a vrací se s polohou dvojky.

1234

Vidíme v tom rébus „ploty“ i hledání min, ale dřív než si stačíme ujasnit pravidla, začneme na obou zadáních kreslit řešení. Mírně pokroucená písmenka z toho vylezou.

Seznam v jeskyni

Jeden z mála případů, kdy je obtížnější šifru najít, než ji vyluštit.

Obří QR kód

Zadání vyvěšené na skále mírně připomíná vadný QR kód. Zkouším to celé opsat, povede se a po rozdělení na oblasti 3x3 v tom Lukáš téměř hned vidí semafor.

Báseň u rybníčka

Pohádky v tom poznáváme hned, kdybych ale v týmu byla sama, mám s identifikací ženských hrdinek velký problém. Takhle to díky znalostem zbytku týmu šlo řešit zcela bez googlu.

Mausoleum

Další šifra vyluštěná za pár minut, začátek hry je letos překvapivě jednoduchý, trochu se začínáme obávat, co přijde dál.

Vyšívání

Nejdřív uplatňujeme princip mikado a jednotlivé úseky si očíslujeme tak, jak bychom je mohli postupně odebírat. Pak už jde vyšívání i bez jehly a nitě docela snadno. Škoda, že podobný princip jsem už letos jednou viděla na Osudu, ale šifra se mi i tak líbila.

Spojování tvarů

Tohle nám nepřipomíná žádnou šifru, ale hru nainstalovanou na mém telefonu. Pospojujeme dvojice a přečteme černé cesty právě včas, abychom přesně stihli skoro poslední autobus do Kbel. Dokonalé načasování nám ušetřilo asi nejdelší přesun hry.

Prázdný papír

Tahle šifra vypadá stejně jako zadání loňského flašinetu. Jenže narozdíl od loňska nemá letos stanoviště žádný hudební doprovod...První mírně destruktivní pokus vede k namočení šifry. Zapálit ji nemáme čím, takže je dalšího trápení ušetřena. Julii naštěstí rychle napadne přiložit papír na mapu tak, aby loga pasovala na sebe, a roh ukazuje poměrně jasně na nějaký kopeček. Škoda, že nás to samé nenapadlo i na letošní Bedně...:)

Horoskopy

Sice v hezkém přírodním prostředí, ale přesto si luštění této šifry moc neužíváme. V prvním kroku si nakreslíme pomocí mapy ze startu písmenka. V druhém kroku nás Lukáš přesvědčuje, že to vlastně písmenka nejsou, protože v některých případech to fakt nevychází. I kdyby to ta písmenka byla, naše řazení podle prvního výskytu v textu ani podle abecedy nefunguje. Zdá se nám, že tam je spousta nevyužitých informací – divné datumy, úvodní odstavce (a teoreticky i nevyužitá souhvězdí z úvodní mapy, černá kočka = kočka...). Nápověda by třeba pomohla, ale je v tuhle hodinu prakticky nedosažitelná,  a tak tuhle šifru odkládáme a zkoumáme šest nápovědních šifřiček. Po docela dlouhé době se pět z nich poddá a my horoskopy přeskakujeme.

Obrázky

Čtyři česká města se daří složit docela rychle. Dalším krokem si moc jisti nejsme, ale na mapě je jasně nejjižnější Šumperská, a tak jdeme tam. Na jejím jižním konci by se nějaké borovice našly, ale nic víc. Trošku nešťastni z toho, že tahle šifra nebude úplně odpočinková, skládáme ze čtyř měst ještě páté – Broumov. Sice tomu chybí jasný systém, ale náhoda by to s trochou štěstí být nemusela.

Brail v brailu

Broumovská ulice je obklopena luštícími týmy, asi budeme na správném místě. Šifra je brail s pár neexistujícími písmeny ve velké braillovské mřížce 2x3. Lukáš provádí převod na jiný brail a zjišťuje, že tam vychází docela rozumná písmenka a pár mezer. Přepisuji tenhle výsledek hezky do čtverce a snažím se v tom přečíst tajenku...třeba „Prosek“, písmena tam na to jsou. Katka jede pro nápovědu, my pospáváme a následně přemýšlíme, jestli se našemu postupu dá říkat transformace a proč bychom ty díry měli počítat. Je jich devět, to pro moji unavenou mysl nepůsobí jako nijak vzrušující fakt. Asi o půl hodiny později ale přichází prozření: devět z 36, jasná šifrovací mřížka.:) Abychom moc nenamáhali naši představivost, mřížku i stříháme a čteme Jabloneckou 8. Loňský konec na 12 snad překonán.:)

Věštkyně

K našemu překvapení nás další šifra vede dovnitř, do malé barevné místnůstky s věštkyní v rohu. Prý se můžeme ptát na cokoli. Tím jsme trochu zaskočeni a tak jen posloucháme otázky dalších týmů. Zdá se nám, že vůbec nechápeme, o co tady jde...Jak chutná melounový ananas? Jakou barvu má růžový slon? Co se stane, když spadne mohutný strom na malinkého igráčka? A v odpovědích samá letadla, stany a alobal...Zkouším vypracovat teorii o souvislosti prvního písmena klíčového slova v otázce s prvním písmenem klíčového slova v odpovědi (věštkyně má křišťálovou kouli a tam se jí vždycky objeví obrázek, podle kterého odpovídá). O chvíli později přecházím od prvního písmene slova k poslednímu písmenu věty. Je mi tam teplo, mírně mě paralyzuje alergie, a pořád nic nevím. Nakonec Pavla velí k odchodu, měla jsem počítat počet slov otázky...

Druhá třináctka

Dalši šifra-nešifra mě nepotěší tím, že zase nese označení třináct. Docela se mi líbí myšlenka ,že „na malém klínu pod velkým krovem“ = šnek. Nakonec žádný překlad těch skoro básnických výrazů není třeba, jsou to prostě názvy ulic.

Třetí třináctka

Tahle šifra se mi líbila z celé hry  nejvíc. Otáčení šestiúhelníků podle procházející čáry a podle směru otočení čtení braila bylo příjemně hravé a navíc nám to ani netrvalo nijak moc dlouho.

Čtvrtá třináctka

Ok, už to není moc legrační, nechci tvrdit, že jsem skončila na třináctce a přitom vyluštila 15 šifer...

Na hřišti v Ďáblickém háji se nachází povážlivě hodně týmů a šifra působí dost abstraktně. Hodně šipek z obou stran papíru a k tomu pouhá čtyři písmenka, z těch tajenka asi nebude. Katka se docela ochotně vydává pro nápovědu na Vltavskou, my zbylí mírně bezradně koukáme do papíru. Máme ty šipky třeba prodloužit? Jediné zajímavé pozorování mi přijde to, že manhattonovská vzdálenost od A do I (jdeme podle šipek) je 9 a od I do O asi 7, což přibližně odpovídá rozmístění těch písmen v abecedě.

Z telefonem nadiktované nápovědy vyluštíme „Po škole“.:) Hezké, ale proč v nápovědě jsou všechna písmenka a v naší šifře ne? Asi je tam budeme muset nějak doplnit. Všímám si, že všechna O mají šipky stejné a po chvilce načrtávám fungující schéma přiřazení písmen ke směrům.

Zbývá přijít na to, jak to přečíst, když na sebe šipky nenavazují. Julii se to nějak zázračně daří, a tak míříme lesem k nedalekému altánku.

Pátá třináctka

Tady tolik týmů není, tak by to snad mohlo být jednoduché. Chvíli nám trvá dohodnout se na správných začátcích slov, mně by se líbilo, aby se nikam nemusela doplnit předpona, ale cibulka a cikáně jsou nakonec špatně...Julie s Katkou kreslí kružnice a po chvilce čtou tajenku. Máme čas ještě na jednu třináctku, super...

Šestá třináctka

Vyzvedáváme kolem třičtvrtě na jednu a je nám jasné, že jestli to nevyluštíme bez nápovědy, tak asi vůbec. Zadání se mi moc nelíbí – hromada (tedy přesně řečeno třináct) obrázků složených z půlkružnic.

Z našeho koukání do šifry musím vyzvednout jen nápad, že se jedná o duhu.:) Do vybarvování sedmi barvami jsme se sice nepustili, ale představa, že se to vybarví a pak třeba dole na té patnáctidílné úsečce nějak přečtou písmena, se mi docela líbila.

Asi o půl druhé, mírně vyděšeni silnými přeháňkami, opouštíme náš úkryt pod stromem a míříme na metro do Ládví. Tušíme, že cíl nebyl daleko...

Závěrem

Ihned po konci hry se dozvídám, že jsme skončili šifru před cílem. Tak daleko jsme na velké noční hře nikdy nebyli. I to řešení Obláčků nakonec pochopím, a tak u mě převažuje spokojenost.:)