Po trati 2013

Účastníci: Naty, Lukáš, Pavla, Petr

Výsledek: 41/57

Před startem

První naše šifrovačka v novém roce. To znamená, že jsem se docela těšila – ale zároveň měla spoustu obav. V pátek dopoledne návrat z Hong Kongu a v sobotu od dvou hra – pro můj spánkový režim to nevypadalo moc dobře. Navíc v HK panovaly teploty kolem 20, někdy i více, a venku se dalo chodit jen v tričku a kraťasech. Pro Prahu nebyla předpověď tak příznivá – mráz, klidně i minus 5, venku zbytky sněhu a rozbahněná pole. A poslední obava panovala z toho, že orgové v pokynech zmiňovali už třetí šifru jako potenciální konec. Loni to samé říkali až o šesté.

Díky nefungujícímu internetu jsem v sobotu už ani nezvládla prostudovat šifry z loňského ročníku. Návštěva Tesca nám jako obyčejně zabrala spoustu času, takže mi začalo připadat, že skoro nestíháme start. Připravené rozpadající se chlebíčky ani nepůsobily jako lákavá svačinka. Navíc se mi podařilo doma zapomenout čelovku, tak jsem celou hru byla odkázána na tu Elovu.

Start

I přes nejezdící 20 jsme na louku na kraji Šárky dorazili v mírném předstihu, vyzvedli těžkou startovní obálku a vyhlíželi Pavlu s Petrem. Ve dvě hodiny pak byla hra odstartována. V obálce se nacházela lahev piva s originální etiketou a čtvercovým „obrázkem“ ve třech barvách šedi. Lahve se měly vyměňovat s ostatními týmy. To vedlo ke složení celého obrázku 3x3. Výsledek připomínal logo nějaké neznámé firmy – trošku křivý trojúhelník ve čtverečku. Já nadhodila, že bychom ten tvar mohli třeba najít na mapě. Ostatní se toho chytli a brzy identifikovali Libocký rybník, který se nacházel nedaleko. S mírnými pochybami jsme vyrazili mezi prvními (i to vzbuzovalo pochyby...).

Po odsouhlasení týmem, že máme všechny zjistitelné informace, jsem vyhodila naši lahev od piva do prvního koše u cesty. Cestou k McDonaldu to ještě vypadalo, že jdeme stejným směrem jako ostatní. Pak jsme ale zůstali podivně opuštění. Rybníček v reálu vypadal větší, než jsem si ho představovala, a vůbec nebylo jasné, kde takovou šifru hledat. Tedy možná bylo – někde úplně jinde. U rybníčka bylo jen pár lidí na procházce, užívajících si odpoledního sluníčka. Nápad s mapou už mi nepřipadal tak dobrý, ale Petr s Pavlou ještě měli druhého kandidáta, blízkou ZŠ. Tam taky nikdo nebyl, zbýval jen návrat na start. Cestou jsem pro jistotu sebrala z koše naši vyhozenou láhev piva. Na startovní louce už se znatelně vyprázdnilo, zbývaly asi tři týmy a orgové rozdávali nápovědy. Ptali se nás, co nám obrázek připomíná – a najednou Petr prohlásil, že list papíru, a bylo to. Sloupli jsme kousek etikety z lahve a objevili heslo Sněžnice, za nějž jsme od orgů dostali lísteček s umístěním další šifry.

1. Básnička

Lísteček nás naváděl na velkou křižovatku směr letiště. Cesta přes rozbahněné pole vedla k příšernému zablácení bot, jejichž čistění znamenalo aspoň pětiminutovou ztrátu. Díky tomu nás dohnal další tým a díky lepšímu načasování vystoupení z autobusu posléze i předehnal. Básnička byla pro nás skoro jediná průchozí šifra celé hry. V každém odstavci byla jména několika literárních hrdinů, jejichž parťáci všichni začínali na stejné písmenko, z kterých jsme složili umístění dvojky. Jediné Y jsme si museli domyslet, nikdo neznal firmu Ernst&Young.

2. PoTratí

Když jsme dorazili, u nádrže Jiviny hezky svítilo sluníčko, tak jsme se usadili a vrhli se do luštění. V textové šifře bylo nápadně mnoho shluků samohlásek, např. ve slově uintegrovat či poaristotelovská. Tak jsme tyto shluky vypsali a já navrhla čtverec 5x5 se souřadnicemi ze samohlásek. V textu bylo moc OU, takže výsledek nevypadal úplně uspokojivě – Rususu... Jenže myšlenka se mi pořád líbila, tak jsem zkoušela další variace – obrátit řádkové a sloupcové souřadnice, vynechat jiné písmenko abecedy než Q, nebo zahrnout i dvojice samohlásek na předělu slov. Tohle jsem prováděla tak dlouho, dokud nezašlo sluníčko, my na místě nezůstali poslední a velmi zmrzlí. Šli jsme tedy zkusit navrhovanou hospodu proti trudnomyslnosti. Tam ještě jeden tým luštící stejnou šifru byl. L uplatnil svůj nápad s předložkami po a u, na které trošku upozorňovaly obsažené názvy týmů poTrati a uTrati, a bylo vyluštěno. Ještě před donesením objednaného občerstvení...

3. Řepská anabáze

Cesta k mohyle na Bílé hoře byla náročná. Museli jsme zdolat spoustu schodů, ale aspoň jsme se zahřáli a připravili na další luštění v mrazu. Díky našemu umístění na chvostu startovního pole nebyl problém s nalezením volné lavičky poblíž šifry, tak jsme se usadili a vrhli se na příběh o bezdomovci Frantovi. Docela rychle jsme objevili dvě nápovědy v pravé části textu se seznamem míst. Vzali jsme tedy mapu a tam našli celkem sedm ulic, o kterých se mluvilo v levé části. Ulice na sebe bohužel nenavazovaly a dohromady dávaly něco, co připomínalo pouze čínské znaky. V zoufalství jsme na mapě začali hledat už i místa z pravé strany. K vykonávání této náročné činnosti se opět zdála být lepším místem hospoda, tak jsme se tam přesunuli. Spousta teček v mapě ale nevypadala jako šance na vyluštění šifry. Snědla jsem svou polévku se čtyřmi játrovými knedlíčky a pak na to konečně přišla – zmínka o digitálkách v textu byla další nápověda, každá ulice dávala jednu část digitálního čísla, dohromady bylo z každého odstavce jedno číslo, a 274 v seznamu míst dávala umístění další šifry. Hurá, nekončíme.

4. Rulička

Rulička, tedy spíše velká roura, byla prázdná. Tým, který jsme viděli odcházet, asi musel sebrat poslední kopii šifry. Smůla. Tak voláme orgy, kteří slibují, že šifry přivezou a čekací čas nám odečtou. Ale jak kompenzují naše mrznutí, to nevím. Asi tak po čtvrt hodince přichází další tým, taky nachází prázdnou rouru a taky je odsouzen k čekání. O chvilku později přichází ještě další čtveřice. Po dost dlouhé době čekání k nám zabočuje auto, zastavuje, vystupuje paní, otvírá zadní dveře – ale místo šifer vyskakují dva malí psíci. S dalším autem už je to lepší, jako bonus dostáváme šifry dokonce tři. Jeden tým odchází asi do hospody, druhý podezřele rychle buď vyluštil, nebo vzdává, a my zase zůstáváme sami. Řádka čar na dolním okraji papíru trošku připomíná šifru z loňska, kde byla nakreslená vždy jen půlka písmenka. Ale úplně to samé to asi nebude. Navíc je tu taková divná čára, která by asi měla taky něco znamenat. Všímám si opačné orientace „o“ na obou koncích řádky a zkouším čáry nějak napojovat na sebe. Trošku to pasuje, ale výsledek stejně nejsem schopná přečíst. Díky dlouhému čekání je nám zima poměrně rychle, tak naskakujeme do předposledního busu a míříme k nám na Kavalírku do bytu, naštěstí to není moc daleko. Chci zkusit dělení textu přesně na třetiny. Pavla a Petr luští i v tramvaji. V bytě text rozstříhají a třetiny opravdu fungují. Tak se aspoň zahřejeme čajem, já oblíkám další mikinu a vyrážíme zpět do Řep.

5x. Okýnka

Zlom Vstavačové je velmi opuštěné místo, kde už ani moc lamp nesvítí. Šifra obsahuje různá okýnka, vše ale stačí překvapivě jednoduše přečíst jako Brailla. Máme se posunout jen o 360 metrů dále. Vydáváme se tedy odhadnutým směrem po polní cestě. Zhruba ve vzdálenosti, která by odpovídala té vyluštěné, vidíme ohýnek – zdálky to vypadá nadějně. Ale když spatříme postele a osobu s krabicí něčeho tekutého, popadne nás strach z bezdomovců a šifru chceme najít jinde. To se nedaří, tak se projdeme zpět ke Vstavačové, kde je aspoň trochu světla, a opět voláme orgům. Prý toho bezdomovce máme prověřit...tak snad to bude ok.

5o. Domečky

Představitel bezdomovce nám opravdu šifru vydal, skládala se z asi třiceti prázdných domečků. Brzy nás napadlo, že zde najdou využití okýnka z minula. Opravdu, krásně na domečky pasovala. Trošku práce dalo vymyslet, co s tím dál, i v momentě, kdy padl nápad s binárkou. Seřadit architektonické slohy nám totiž vůbec nešlo. Po chvilce googlování a tipování se to ale podařilo a tak jsme se mohli radovat, že pokračujeme ve hře.

6. Skanzen

Ve skanzenu Řepora jsem nikdy nebyla, jeho noční prohlídka byla opravdu milým překvapením. V jednotlivých domečcích jsme výměnou za kupónky dostali různé druhy občerstvení, z kterých jsme měli získat indicie pro vyluštění klíčového slova. To nám šlo moc hezky: jen jsme se trochu styděli při nápadu na klíčové slovo u toaleťáku a diskutovali nad předpřipraveností polévky před počítáním jednotlivých druhů zeleniny. Hesla jsme ale brzy měli všechna a pak přišla ta pro nás obtížná část. Sdílení nápadů nám moc nejde, a tak kandidátů na asociace bylo málo a navíc spousta téměř bez naděje ve správné řešení – zvíře, výška, zoo... Zdánlivý průlom přišel v okamžiku, kdy jsme se dostali k několika spojením evokujícím černou barvu či tmu. Pod svícnem je největší tma, nekupuj zajíce v pytli, black box. Ve slově hejtman je přímo obsaženo slovo tma, žirafa pochází z černé Afriky, černá kočka přináší neštěstí a k paneláku má asi blíž šedá, to byla ale jediná závada na kráse tohoto nápadu. Zkoušíme tedy heslo tma, nic. Následuje temno a černá (z které neumíme vyrobit hezké podstatné jméno), stále neúspěšně. Počáteční nadšení opadá. Část týmu usíná, část je zmrzlá, rozednívá se. Já zkouším myslet trošku jinak a prosadit heslo „kartón“ (zajíc a žirafa v cartoons, panelák se zdmi ze sádrokartonu,...), ale zbytku týmu se to nelíbí. Chtějí to vzdát a já se nedokážu bránit, jdeme tedy na metro Stodůlky s tím, že to třeba ještě párkrát zkusím... Na Andělu se loučíme, Pavla s Petrem míří domů, my zase na Kavalírku. Až tam posílám heslo karton, nic. Jako asociace s kartonem mě napadá krabice. Lukáš už je v té době v pyžamu a v postýlce, já v postýlce oblečená, převlékání je moc náročné. Posílám tedy krabici, L mi bere telefon a říká, že to je správně. V tu chvíli už mu vůbec, ale vůbec nevěřím – ale ono to tak opravdu je. Co se dá dělat, musíme vyrazit zpět do ulic, je teprv půl deváté ráno.

Celý plán má několik háčků – nemáme mapu ani internet, to vše zajišťoval zbytek týmu. Takže začínáme v knihkupectví na Andělu, tam kupujeme mapu Prahy a ihned hledáme Řepíkovou. Čeká nás cesta zpět až skoro do Stodůlek. Naštěstí nám cestu do Řeporyjí krátí aspoň bus.

7. Šifra mistra Jančuráka

Pod letadlem je šifer ještě docela dost, i když pochybujeme o tom, že by je někdo vyzvedával ještě po nás. Zase jednou to vypadá až podezřele jednoduše – popis cesty vlakem ve (zřejmě) šestimístném kupé, kde pořád někdo přistupuje a odchází. Brailla už umíme skoro zpaměti, vypadá to, že zvládneme vyzvednout ještě další šifru.:)

8. Kniha

Cestu nám opět mohl zkrátit bus, ale já Ela trošku mystifikovala tím, že tam nejede, a my tak jdeme pěšky. Na náměstí přicházíme kolem půl jedenácté a podle upřesnítka docela rychle nacházím knihovničku v popelnici. Po chvilce přemýšlení vybírám dílo „Muž a žena“ v hezkých červených deskách. Dokonce tu potkáváme ještě jeden konkurenční tým, který se s touhle šifrou evidentně trápí již dlouho, což je mírně demotivující.

Vypisujeme sekvenci sudá, lichá, sudá... z počátečních asi tří stran knížky a přemýšlíme, co mohou mít všechna zadání společného, když každá kniha je jiná. Přijde nám, že moc ne. Jenže, luštit šifru jen z posloupnosti sudá, lichá vypadá hodně nereálně – zkouším na to sice binárku, ale je mi jasné, že množství písmenek, která bych takto mohla dostat, je moc omezené. Dáváme si limit na luštění do půl dvanácté, pak jedeme domů. Ani moc nepočítám s tím, že bychom se dostali ještě k další šifře – po průběhu hry jsem nakonec s osmičkou docela spokojená.

Na Kavalírku tak přijíždíme po dvanácté, já téměř ihned usínám a tři hodinky prospím. Pak jedu na skok domů, v osm jsem zase v bytě a s Elem činíme poslední pokus o vyluštění. Prohlásím, že v knize by nějaké stránky mohly chybět, ale že by to asi bylo nápadné. Jenže ony tam opravdu chybí – a je jich stejně jako značek sudá/lichá na začátku knihy. Za deset minut vyluštěno...trošku nás to samozřejmě štve, ale šifra to byla hezká.

Hra se mi i přes náš příšerně pomalý postup přes relativně jednoduché šifry líbila. Pozitivní bylo, že jsme nikde nestrávili víc jak zhruba tři hodinky, takže hra byla hezky dynamická, uteklo mi to strašně rychle. A poučení pro příště si můžeme odnést spoustu, hlavně to pro důkladné prozkoumání lahve piva.:)