Po trati 2014

Tým: Naty, Pavla, Lukáš, Vojta, Marat

Umístění: 19/61

První noční venkovní šifrovačka tohoto roku – hurá, další sezóna začíná.:)

Ani ošklivá předpověď počasí, kdy je nejdřív celý týden hezky sluníčko a o víkendu má najednou pršet, nás neodradí od účasti na dalším ročníku Po trati. Stálé jádro týmu doplňují Vojta a Marat. Doufám, že dokáží odhadnout záludnosti březnové šifrovačky a přijdou vhodně oblečeni....

Start

Na startu (na louce v Hodkovičkách) jsme tentokrát všichni včas, v obálce kupodivu chybí pivo, ale nacházíme tam aspoň prázdný kelímek. Startovní aktivita se mi líbila, jen jsem se bohužel s nikým neseznámila. To z našeho týmu zvládl nejrychleji Lukáš, kódy pak bez problémů sčítáme a dostáváme heslo, které nás posílá na další stanoviště.

Básnička

Podezřelá spojení skrývající čísla objevujeme rychle, takže mě ani moc nezaráží podivný obsah básničky. Vyluštění slova „rybník“ a prozkoumání rybníků na mapě pomáhá doplnit zbývající neurčitá písmenka.

Vlajky

Na obrázku nás ihned upoutají výrazné barvy, Lukáš říká „vlajky“, a to je vše.

Stromy a zvířátka

Tady poprvé nám není ihned jasné, co s tím – na rozdíl od loňska jsme si užili rychlý start, jsme na třetí šifře za světla.:) Proč je tam zrovna veverka, datel, housenka, včela – tedy zvířátka, která mají „něco neurčitého“ společného se stromy? Překládáme z latiny, opravdu je třeba tolik práce s mobilním internetem? Není, ty stromy tu fakt rostou – dokonce má každý i svou vlastní ceduli. Tím získáváme jednoznačné pořadí, ze zvířat potřebujeme vydolovat písmenka, a šifra je vyluštěna. Nezávisle na sobě já i Marat zkoušíme stejnou metodu kreslení písmenek spojováním rohů čtverce, já to po chvíli opouštím s tím, že tam chybí samohlásky, a Marat naopak přečte tajenku.:)

Zlomky

Blížíme se ke Kunratickému lesu, stmívá se, to nějak připomíná minulé Po škole. Místo čtyřky – orgy dopředu avizované coby možná obtížné – ale nalézáme šifru 3 křížek...polský kříž? V první části jsou zlomky úplné, ve druhé pouze se jmenovatelem. Je jich přesně 14, což navádí k použití stromů, kterých bylo stejně. Stejně není jasné, kde ty čitatele máme vzít. Po chvíli snažení vychází z první části nápověda začínající nepěkným „jste ve slepé větvi, zpátky na stromy“... Skoro to vypadá, jako by po nás chtěli se vrátit, ale šifrovací zkušenosti nabádají k pochopení nápovědy jen obrazně: vezměte si zase minulou šifru a něco chytrého s ní udělejte...Jdeme si na to sednout do čínské restaurace, která už je zaplněna dalšími luštícími týmy. Sníme pikantní polévku, vypijeme čaj, a pořád nic. Navíc neodchází ani nikdo jiný. Čím dál více prosazuji názor, že je třeba se vrátit – sice původní idea, že potřebujeme ty stromy změřit, se nikomu moc nezdá, ale tak co kdyby...Mám takovou představu, že na kmeni každého stromu by mohl být nějaký papírek, v tom místě obvod změříme a doplníme do zlomku.

Cestou zpět nás mírně zmate tým, který jde opačným směrem a ptá se, pokolikáté už se tam vracíme. Poprvé, to nestačí?:) Nakonec nemáme nic měřit, ale stačí se pořádně podívat na měřítka na cedulích – na každém je malá červená tečka. Kdybych si pořádně prohlídla těch pár fotek v mobilu, mohla jsem ji uvidět i tam a ušetřit nám hodinu pochybností. I tak jsme někde kolem patnáctého místa – averze k vracení se zpět je u jiných týmů evidentně ještě silnější než u nás.

Slečny

Pavla vytahuje šifru z obálky a ihned prohlašuje, že tahle je pro pány. Dostáváme devět obrázků mírně odhalených pojmenovaných slečen. Přemýšlím, jestli má jejich nahota opravdu význam, nebo jestli je to jen na odvedení pozornosti. Chlapci je chtějí seřazovat podle velikosti prsou, o čemž já jsem přesvědčena, že je blbost. Místo toho zkouším semafor z rukou, nic moc nevychází. Mrzneme a pomalu nám zavírají všechny hospody, do jedné se ale na poslední půl hodiny přesto odvážíme. Ani se nepokouším před obsluhou skrývat necudné obrázky, snad nás za to nevyhodí. Správný nápad má Marat – udělat přímku přes bradavky a číst písmenka, která to protne. Já to už venku jen vylepšuji tím, že přímka se prodlouží tak, aby protínala více jmen, a výsledek se čte po těch přímkách. Neskončíme na čtyřce, to mám radost.:)

Dvojice

Další obrázky, tentokrát už normální. Spojování dvojic stylu zámek(budova) – zámek(u dveří) je jasné hned. Než si ale všimneme, že vždy právě dvě dvojice začínají na stejné písmeno a tím pádem máme semafor, Marat už hlasitě vyslovuje přání jet domů a mrzne opět celý tým.

Píseň

Šestka asi měla být jednoduchá, ale kdybych to luštila sama, nevyluštím. Z přístroje se totiž linula nějaká neurčitá hudba beze slov. Pavla naštěstí poznává „tam za vodou v rákosí...“.

Vláčky

Jedna tematická šifra do této hry. Jde nám to docela hezky, vláčky jezdí přes výhybky podle semaforu a jejich průjezdy nádražím dávají brailla.

Potratíčko

Letos nás asi žádný falešný bezdomovec nečeká, už je víc než jasné, jaké téma si organizátoři vybrali. Jsem docela zvědavá, jaké na to budou reakce po konci hry, ještě před pár lety bych se u těch příběhů opravdu styděla. Teď mi některé přišly docela vtipné a nápadité...už dlouho jsem nečetla dívčí časopisy.

Samotné luštění ale šlo ztuha. Marat nás teď už opravdu opustil. Čísla v textech jsme objevili brzy, ale dlouho jsme zkoušeli vybírat odpovídající písmenka – ze jmen, z dotazů, z odpovědí. Přemýšleli jsme i nad barvičkami a sedmicípou hvězdičkou. Nakonec jsem se zamyslela nad tím, proč jsou čísla sobě blízká také blízko u sebe fyzicky, zkusila je spojit, a bylo to.

Čísla

Tady se asi nejvíce projevila ranní únava. Svítá, ale většině týmu to je jedno. Vidíme tam e a pí, velká čísla musí značit operace, 9 a 0 budou závorky, nic z toho většinu týmu nevzrušuje, připadám si trochu zoufale. Když už se mi podaří od Pavly získat přiřazení symbolů z klávesnice k velkým číslům, počítání těch výrazů probíhá aspoň trochu týmově.

Maxi křížovka

Tahle šifra – nešifra se mi strašně líbila, doma ji potom dávám luštit i mamince (ta tolik nadšená není). První skutečné spojení objevil Vojta a pak už to šlo raz dva – já a Vojta diktujeme, Pavla zapisuje. Nejvíc úsměvů samozřejmě vyvolá objev nanosekundy... Trošku problém je s interpretací tajenky – tenze veliké v noze si snažím vykládat tak, že to prostě znamená jen to, že máme jít do Jacobiho ulice.

Silnice

Jacobiho ulice je vzhledem k absenci upřesnítka až moc velká. Nějaký tým tu je, takže tu nejsme úplně špatně, ale asi jsme tajenku minulé šifry dostatečně nepochopili. Když šifru najdeme, pochopíme – tenze veliké = vysoké napětí...

Trochu prší, uchylujeme se tedy pod borovice a vytahujeme mapy. Šifra popisuje cestu Vilmy a Uršuly a je jasné, že na jejím konci je další stanoviště. Co bohužel jasné není, odkud a kudy ty dvě dívky jdou. S velkou kapkou fantazie to s Pavlou zvládáme napasovat na mapu Prahy, ulic evokujících koně a sníh je dost...je to všechno moc neurčité. Hoši už jsou víceméně pořád pasivní, proti návrhu to po asi dvou hodinách vzdát vůbec neprotestují. Jedeme tedy autobusem z Petrovic na Háje. V autobuse mi najednou začne připadat, že šifra nemluví o silnicích, ale o řekách. U metra sdílím svůj nápad se zbytkem týmu. Víceméně souhlasí, ale stejně chtějí jet domů. Ach jo, ti hoši nic nevydrží...S Pavlou se shodujeme na Vltavě a Labi, volám tedy domů s dotazem, co mají prameny těchto dvou řek společného. Žádná rozumná odpověď nepřichází.

Nemáme moc chuť přemýšlet a googlit, tak vyrážíme na prohlídku prvního kandidáta – ulice U Pramene, nedaleko metra Háje. Je kraťoučká a nic tam není. Další ulice je vzhledem k naší poloze o něco dál – K prameni v Dubeči. Ale busem je to pořád do dvanácti stihnutelné. Ocitáme se tedy na pražské periferii, jsou tu ovečky, slepičky, ale šifra nikde. Měly jsme asi být míň akční a nejdřív se nad těmi řekami zamyslet – po příjezdu domů a zapnutí počítače do pěti minut nalézám Vydru, Úpu, Vyderskou i Úpskou.

No nic, ze čtrnáctého místa na poslední šifře nakonec klesáme na devatenácté, chladná dlouhá noc možná navždy odradila naše nové posily, ale přesto to bylo super.:)