Studna 2013

Účastníci: Naty, Pavla, Petr

Umístění: 11/45

V pátek 4.10. v 17:00 to má vypuknout – Studna 2013. Původně jsme měli jít ve složení Naty, Pavla a Lukáš, ale Lukáš onemocněl a tak ho na poslední chvíli nahradil Petr.

Na start ve Vysočanech na fotbalové hřiště jsem dorazila z našeho týmu jako první. Zaregistrovala jsem nás tedy a převzala startovní obálku – byla docela naditá. Po příchodu zbytku týmu jsme v záři sluníčka na tribuně čekali na povel organizátorů. 

ŠIFRA 1

Hra byla odstartována. Rozbalili jsme tedy startovní obálku, mezi velkým množstvím obálek s šiframi nalezli první zadání a vykoukl na nás text s morseovkou. To by bylo příliš lehké. Po přečtení prvního slova SPATNE nám bylo jasné, že klasická morseovka to nebude. Přesunuli jsme se tedy opodál k zábradlí s rozvěšenými obrázky, pod kterými byla 3 písmena v morseovce. První pokus pojmenovat obrázek pomocí 3 písmen ztroskotal. Pak ale Naty přišla se spásným nápadem – měli jsme si vytisknout seznam účastnících se týmu, kolik je tu obrázku – sedí to 56. Pak už to šlo rychle. Pojmenovat pár týmů, přemapovat morseovku a přečíst celý text – NERATOVICE RIVER POMNIK VEMTE SI OBRAZEK SVEHO TYMU S SEBOU. Uškubli jsme obrázek s černobílým moučníkem a spěchali přes kontrolu u východu na nádraží Vysočany. Zjistili, že nám vlak jede za 10 minut a další až za hodinu. Na nádraží byly asi 4 další týmy – rozhodně náš zatím nejlepší start.

ŠIFRA 2

Po půl hodinovém přesunu vlakem do Neratovic jsme se přesunuli k pomníku blízko nádraží. Identifikovali jsme objekt na fotkách s písmeny a otevřeli obálku s druhou šifrou – trojúhelníky, čtyřúhelníky a pětiúhelníky – jasné je, že obrázky v nich vždy patří k sobě a dají se pojmenovat jedním heslem – mléko, jed, dub, ale co s tím dál. Zkoušíme různé výběry písmen z názvů. Nic nefunguje. Začínají nás znervózňovat další týmy, které se tu moc nezdržují. V tom Naty otvírá mapu a mě padne do oka Mlékojedy a je tam i památný dub, zbytek týmu trochu pochybuje, ale nenechává se moc přemlouvat k přesunu.

ŠIFRA 3

Po příchodu na místo je nám jasné, že úvaha byla správná. Otvíráme další šifru na břehu jezera. Kouká na nás spousta námořních vlaječek v šedivém rámečku a záhadný nápis Kry jsou z dvou plachetnic. Zkoušíme přepsat vlajky – až na 6 neexistujících mají všechny své písmeno. Petr nadhazuje nápad vyškrtat ty mimo a nechat 26 zbylých, ale to nám v počtech nevychází, museli bychom vyškrtat jen 4. Zkoušíme další varianty a v průběhu zjišťujeme, že šifrovací pomůcka je chybná – Y je jinak a tak identifikujeme další 2 vlaječky z 6 neznámých (na nápad s 26 už ale nevzpomínáme). Je nám u vody zima a tak podléháme a píšeme o nápovědu. Ta nás okamžitě nakopne k vyškrtání 4 neznámých, přepsání vlajek jako klávesnice a vyťukání záhadného titulku šifry. Další posun je jasný a tak míříme k severní hrázi rybníka v Kozlých.

ŠIFRA 4

Po příchodu nás čeká první kontrolní stanoviště s příjemným bonusem ve formě teplého čaje. Dostáváme také olověnou kuličku a další šifru. Při pohledu na ní je jasné, že se bude stříhat a uplatníme také polystyrény a bodáky, které byly ve startovní obálce. 3 vrstvy ve tvaru člověka – lidské orgány, písmena a nemoci. Co s tím je naprosto jasné, jen pracné – nalepit postavy na polystyrény a propíchat ve správném úhlu vždy orgán a nemoc k němu vázanou. Ujímám se propichování, ostatní upíjejí čaj a radí, co k čemu patří. V prostřední písmenkové vrstvě nám to krásně vybírá písmenka. Trochu máme problém v jakém pořadí je přečíst – abecedně podle orgánů, podle nemocí, nakonec je to to nejjednodušší – po řádkách v prostřední vrstvě. Míříme opět k řece - JV Jiřiny.

ŠIFRA 5

Po nalezení správné barevné kombinace a uspořádání nýtů na elektrickém sloupu, otvíráme obálku s šifrou. Objeví se rozsáhlý text rozdělený na odstavce. Nápadně popisuje cyklo-pěší cestu v okolí. Nejdřív se Naty snaží zakreslit cestu do mapy, z toho nic neleze. Pak se dohodneme, že zapíšeme typ a barvu cesty po jednotlivých odstavcích. Naty diktuje, já zapisuji. Po dvou ukončených odstavcích na mě kouká pravidelnost 5ti – hlásím týmu, že to bude binárka, postupně se nápad potvrzuje a leze z toho i smysluplný text. Poslední dva odstavce už ani nečteme a víme řešení – vodní lyžování. Rybník u obce Ovčáry.

ŠIFRA 6

Tak tohle byl hodně dlouhý přesun, po příchodu identifikujeme molo a otvíráme obálku. Uvnitř je černošedá mřížka a nějaké vzorečky. Přepisujeme tedy ty, co známe a vypadá to na 3D objety. Se složitějšími nám pomáhá internet. Co dál? Naty si vzpomíná na startovní obálku a druhou sadu fotek, na kterých byly významné stavby – Cheopsova pyramida, Mullerova vila, Dvojčata, Pentagon… To nemůže být náhoda, takové speciální tvary budov. Doplňujeme tedy názvy do mřížky podle směru naznačeného na fotkách a v šedých políčkách nám leze text – Nedomice kříž. Vydáváme se na cestu. Ještě nás stačí popohnat pán s tím, že tam nemáme co dělat, že je to soukromý pozemek. Bohužel, jako navigátor jsem si zaměnila polohu křížku za bližší. Tím začal nejdelší – jak časově, tak délkou – přesun. Po osudném odbočení již v Ovčárech jsme dorazili ke křížku, ovšem zde nebyla ani noha. Srovnání s mapou ukázalo omyl a dost velké prodloužení cesty. Při snaze cestu ještě neprodlužovat jsme se rozhodli to vzit přes pole, kde byla na mapě za tratí kreslena cesta. První půlka k trati byla pohodová. Zorané pole bylo snadno schůdné. Za tratí na nás ale čekalo nemilé překvapení – vysoká tráva po kolena. Ale podle mapy tam ještě ta pravá cesta být neměla, tak jsme se v čele s Petrem jali brodit trávou. Další překážkou byly bodláky, zvedly se ve tmě před námi z ničeho nic. Začali jsme je obcházet zleva – pořadí se přeházelo. Naty razila cestu vepředu. Terén nebyl vůbec vlídný, po cestě ani památky. V tom Naty zmizela a už jsme slyšeli jen šplouchnutí. Zarostlá zem padala do potoka a v tom se teď Naty po pás nedobrovolně ráchala. Tak to ne tohle nikam nevede, po zjištění, že Naty je celá jen mokrá, velíme k ústupu směr zorané pole. Padají návrhy, že hru vzdáme a jedem okamžitě nějakým způsobem domů – přeci jen v půl 3 ráno nebylo zrovna vedro a teplota k ránu měla ještě klesat. Naty statečně chtěla pokračovat ve hře. Popůjčovali jsme jí zbylé náhradní oblečení – já termokalhoty, Petr sundal své druhé džíny a ještě proběhla výměna ponožek za suché. S botami hold nešlo nic dělat, ty ač nepromokavé nabrali vodu vrchem. A tak ještě po odkuličkování nás všech od bodláků, jsme se vydali po cestě, kterou jsme přišli. Šli jsme svižným tempem, aby se Naty v mokrých botách aspoň zahřála, směr správný křížek.

ŠIFRA 7

U křížku byly opět týmy – přišli jsme tentokrát k tomu správnému. Snažili jsme se luštit rychle, aby Naty nemrzla. Měli jsme před sebou barevné koláčky. Všimli jsme si nápadného namíření stejných barev na sebe. Propojení bylo snadné. Při spojování se vyplatila naše kruhová formace – k Petrovi se natočil papír tak, že přečet něco jako PODED, při bližším zkoumání jsme D zaměnili za S a byl na světě POSED, to vypadá slibně. V druhé části jsme ale další text ani čísla nedokázali přečíst, jen jsme rozeznali šipku ukazující do změti čar. To by mohla být mapa a ukazatel na místo kam máme jít. Docela nám trvalo na mapě něco podobného najít. Pak mi padl do oka jeden tvar a další na něj správně navazovaly. Rychle na další zahřívací pochod. Na této cestě byl další záludný úsek s přechodem pole pro zkrácení cesty – tentokrát jsme byli obezřetnější a zkratka se vyplatila.

ŠIFRA 8

Po otevření obálky jsme se zhrozili – 8a to nevěstí rychlý odchod, ale další část šifry. Na papíře byly města po dvojicích – jedno dokola a druhé v jako ručička mířící nějakým směrem. Semafor?? Hledání měst na automapě bylo dosti časově náročné, postupně jsme určili vzájemné polohy dvojic měst. Semafor se nám nezdál, některá města byla oproti nakreslenému směru na papíře správně – dvě ručičky stejným směrem to ne. Snažila jsem se vybírat písmena z kroužku na základě zjištěného směru. Furt nic. Naty si všimla pohledem do automapy něčeho zvláštního – města jsou spojena silnicemi s docela pěknými nízkými čísly. Po přepsání silnic lezla hezká písmenka. Jak je však seřadit. Poloha stanoviště na kopci, kde foukalo, blížící se ranní špička nízkých teplot, absence půjčeného oblečení a Natiny mokré boty se nás začalo podepisovat solidní zimnicí. Začala jsem zkoušet brát je podle velikosti úhlu mezi městy, Naty nejdřív nechápala, jak jsem písmennou řadu dostala, pak se ovšem jala interpretovat vzniklý text a zjistila, že text je jen posunutý a vychází, něco jako odkryj obal F. Že bychom měli otevřít obálku F?? Co když to bude špatně a my budeme diskvalifikováni otevřením fail obálky. Posíláme zmrzlého Petra na další průzkum k posedu. Mezitím se ale odhodláme obálku otevřít – super šifra 8b. Má stejný vzhled jako ta předchozí jen s jinými městy. Po propojení pár měst, ale zjišťujeme, že čísla silnic nejsou tak hezká jako předtím - trojciferné. I tak přesvědčím Naty, aby mi je diktovala. Po zkoušení brát jen konec, padne správný nápad – trojková soustava – vypisujeme písmenka a řadíme stejným způsobem jako v šifře 8a. Další posun a obrácení směru a je tu Konětopy dětské hřiště. Strašně rádi již za svítání vyrážíme směr další stanoviště.

ŠIFRA 9

Druhé kontrolní stanoviště. Vítají nás organizátoři s teplým čajem, možností buřta a zadáním šifry. Zapisujeme se na sedmém místě v 7:15. Dostali jsme dětskou kuličkovou dráhu a k tomu papír s šesti obrázky postavených variant. Úkol je jasný - postavit a změřit čas projetí kuličky dráhou – aneb dospělí si hrají :). Vychází nám BIPEC – odevzdáváme a zjišťujeme, že prostřední písmeno je spatně. Hned víme, takže balíme a čekáme na limit 10 minut, kdy můžeme zkusit tipnout znova. Tentokrát je BINEC správně. Hru si můžeme odnést. Vyrážíme k dalšímu stanovišti.

ŠIFRA 10

Přesun byl tentokrát krátký, na kraji lesa otvíráme další obálku. Měsíčky, vlnovky, čárky…  Nápadně je papír rozdělen na 2 části po 2 řádcích o 6 obrazcích. Zkoušíme je sčítat odčítat, ale nic nevychází. V ranní krizi žádáme o nápovědu. Římský princip prozkoumej, 12 měsíčků rozpoznej. Pak na spodní část aplikuj. Bohužel jsme se vlivem nápovědy zaměřili hlavně na horní část a jali se hledat čísla 1-12. Římský princip – znaky budou mít hodnotu 10, 5 a 1. Furt nám to však nevychází, správně jsme si sice rozdělili části na uzavřené objekty, vlnovky a čárky, ale nahoře nám to neustále přetéká dvanáctku a je tam více stejných součtů. Padne i to, že dole to začíná J a jsou tam A, ranní otupělost zvítězila a napsali jsme si i o řešení. Jaké zděšení přišlo s smskou – my to aplikovali správně, jen pořád na horní část a místo počátečních písmen měsíců hledali čísla 1 až 12. Morálka a nadšení pokleslo, takhle zbytečné řešení a ztráta času. Přesouváme se dále.

ŠIFRA 11

Cestou na jedenáctou šifru dostáváme SMS, že hra se prodlužuje do 13:30. Super máme ještě2,5 hodiny. Na místě rozbalujeme obálku a vyndáváme papír s vlajkami evropských států. Přemýšlíme nad možností rozdělení vlajek s třemi a dvěma pruhy a přepis do morseovky nebo do něčeho grafického. Krásně svítí a hřeje sluníčko, Naty suší kalhoty a naše mozky jsou otupělé. Pomalu se nám ani nechce dál. Už by to vzhledem k délkám přesunů ani nemělo pomalu smysl. Nakonec se nechám přemluvit a píšeme o nápovědu. Tak je to grafické – vybarvit vlaječky správnými barvami a v bílých pruhách čteme KOTA 179. Je 12:50 to už nestíháme. Končíme hru a pomalu balíme, odhazujeme přebytečné vrstvy a vydáváme se v podstatě po trase kolem další šifry na autobus ze Staré Boleslavi směr Praha.

Tuto šifrovací hru jsme šli poprvé. Opravdu se nám líbila až na nechtěnou koupel. Šifry byly zajímavé a možnost nápověď nám umožnila dynamické přesuny bez zdlouhavých záseků. Nachodili jsme i se zacházkou 35 km a vlastně prošli úplně celou trasu. Jestli budeme moct, určitě příští rok nebudeme váhat. V neoficiálním pořadí (oficiálně bylo hodnoceno jen 5 týmů, které došly do cíle) jsme se nakonec  umístili na pro nás krásném 11 místě :)